Na privatizace, které předtím připravovalo pár úředníků, se začaly najímat poradenské firmy za stamiliony (aniž by výsledky byly úměrně lepší). Budovy státních úřadů se rekonstruovaly s velkorysostí, jakou si normální občané ve vztahu ke svému bydlení dovolit nemohli. Přišlo ošatné a další vymoženosti. Pravda, jen někde a pro někoho a beze vztahu k funkčnosti státní správy. Tou dobou taky začal narůstat státní dluh.
V policejní práci kvalita vozového parku hraje svou roli. Langer si ovšem líčí past, když nastoluje jako kritérium nikoli potřeby či možnosti, ale to, jak se policista „cítí“. Kdo se kdy cítí tak dobře, aby se nemohl cítit ještě líp? Muž, na kterého dolehne krize středního věku, pomyslí ze všeho nejdřív na ferrari či na mladou blondýnu, ale zpravidla mu nezbude než si kompenzovat přibývající léta hi-endovým mobilem, případně náušnicí v uchu. Máloco vyjde tak draho jako saturovat sebevědomí autem.
Náhodou taky žijeme v sousedství jedněch z nejbohatších zemí na světě, takže policistu, který viděl v Německu kolegy v BMW a mercedesech, asi nebude snadné uspokojit. Má se ovšem nutně policista cítit na silnici jako king?
Největší radost mají z ministrova záměru jistě v Mladé Boleslavi. Na světě sotva existuje země, kde se vyrábějí auta, ale tamní policisté jezdí v dovážených. Mnozí si ještě vybaví, jak bavorský ministr vnitra v roce 2003 prohlásil, že se mu z představy jeho policistů ve škodovkách zvedá žaludek. To je důvod, proč naši policisté budou jezdit právě v nich - Škoda je z našich automobilek nejvíce domácí.
Na otázku, jak to zaplatit, má ministr po ruce odpověď: prodá pozemky. Vnitro má vskutku realitně-podnikatelské impérium, pro jehož státní vlastnictví není důvod. Ale za co se nakoupí auta příště?
V policejní práci kvalita vozového parku hraje svou roli. Langer si ovšem líčí past, když nastoluje jako kritérium nikoli potřeby či možnosti, ale to, jak se policista „cítí“. Kdo se kdy cítí tak dobře, aby se nemohl cítit ještě líp? Muž, na kterého dolehne krize středního věku, pomyslí ze všeho nejdřív na ferrari či na mladou blondýnu, ale zpravidla mu nezbude než si kompenzovat přibývající léta hi-endovým mobilem, případně náušnicí v uchu. Máloco vyjde tak draho jako saturovat sebevědomí autem.
Náhodou taky žijeme v sousedství jedněch z nejbohatších zemí na světě, takže policistu, který viděl v Německu kolegy v BMW a mercedesech, asi nebude snadné uspokojit. Má se ovšem nutně policista cítit na silnici jako king?
Největší radost mají z ministrova záměru jistě v Mladé Boleslavi. Na světě sotva existuje země, kde se vyrábějí auta, ale tamní policisté jezdí v dovážených. Mnozí si ještě vybaví, jak bavorský ministr vnitra v roce 2003 prohlásil, že se mu z představy jeho policistů ve škodovkách zvedá žaludek. To je důvod, proč naši policisté budou jezdit právě v nich - Škoda je z našich automobilek nejvíce domácí.
Na otázku, jak to zaplatit, má ministr po ruce odpověď: prodá pozemky. Vnitro má vskutku realitně-podnikatelské impérium, pro jehož státní vlastnictví není důvod. Ale za co se nakoupí auta příště?
