Ale přes všechny další možné klady je tu jeden problém. Dienstbier by musel zvítězit ve volbách a to nikdy nebyla jeho silná stránka.
Proč ho vlastně ČSSD nekandiduje proti Václavu Klausovi? Odpověď je jasná, byť nezaznívá nahlas. „Má ten člověk štěstí?“ tak se ptával Napoleon, když mu navrhovali někoho k povýšení na generála, a tady je jádro pudla. Dienstbier svou dávku štěstí vyčerpal v šedesátých letech. Marně se Zdeněk Škromach zaklíná, že Dienstbier je programově socialistům nejbližší. Marně sám Dienstbier podepisuje petici za neplacení u lékaře. Leč nehází flintu do žita.
Neuspěl-li hlasatel občanské neposlušnosti v boji o hlavu státu, třeba uspěje v boji o Senát. Zájemci z ČSSD se už ozvali a krev není voda. Takže rodné Kladno. Zařadí se Dienstbier mezi úspěšné rodáky? Naváže na Cyrila Boudu, Jaromíra Jágra, Zdeňka „Krtečka“ Milera? Uvidíme. Jen ta jedna zatrolená věc tu překáží – vyhrát volby.
Dienstbier ke kořenům
Jakým by byl Jiří Dienstbier prezidentem? To už – zřejmě naštěstí – na vlastní oči neuvidíme. Jeho kandidatura v roce 2013 přesahuje i bujnou fantazii. Zato možná uvidíme jeho zápas o Senát. Ten nápad má něco do sebe, přinejmenším myšlenku, že špatný senátor je rozhodně lepší než špatný prezident.
