Svět není černobílý, pane Bystrove

Dialog a reakce asi mají smysl, pokud se nemíjí, ale zde tak tomu nemůže být. Udělal jsem výjimku u článku Vladimíra Bystrova, bojujícího proti ustavení tzv. Lidové fronty. Protože je to papírový tygr.

Minulosti se nedá uniknout Souhlasím s předsedou ČSSD, že se s ním rozcházím myšlenkově a hodnotově, a proto dialog není možný, ale zároveň se domnívám, že jde o zásadní spor, nebo někdy až souboj či dokonce zápas o výklad světa. Ale spor, souboj či zápas by měl probíhat podle nějakého řádu či pravidel. Proto nechápu, proč mi pan předseda nejprve vytkl, že v jeho výzvě komunistům podpořit zvolení prezidentem republiky profesora Švejnara spatřuji „nebezpečí vzniku Lidové fronty (mimochodem pojmu 30. a 40. let minulého století)“ a nyní mne dokonce označil za „bojovníka proti ustavení tzv. Lidové fronty“. I když kromě zmínky o levicové frontě v titulku jsem už o žádné další frontě nenapsal ani slovo, tím spíš ne o Lidové frontě z uvedeného období. Proč mi pan předseda vytýká, co jsem nikdy nenapsal? Není to typická „podpásovka“? Pan předseda jistě ví, že také nejsem velkým přívržencem tendencí „každý si musí najít svého agenta nebo estébáka“, ale to neznamená, že by se neměla naopak důsledně rozkrývat technologie fungování a především vzniku a budování totalitní společnosti. A nejsem si jistý, zda socialistické ideály zejména ve verzi komunistů, ale i fašistů a jiných, vždy nakonec nesměřují k násilné regulaci společnosti a manipulaci s lidskou osobností. Protože jinou cestou se nedají realizovat. Minulosti se prostě nedá uniknout a pouze jejím poznáním lze předejít eventuálnímu opakování chyb. Ale to je přece všechno panu předsedovi také známo. V doušce mne pan předseda vyzývá k soutěži v psaní článků. Nevím jak on, ale já své názory nevyrábím na přání, na příkaz, na objednávku a takhle psát neumím. Takže bych s ním do tohoto klání básníků na Olympu nemohl jít. Vladimír Bystrov, publicista

Ve svém článku Vyhoďte ho, pane předsedo (LN 14. 12.) mi Vladimír Bystrov navrhuje, abych vyhodil toho svého asistenta, který mi připravoval článek Pan Bystrov žije v minulosti, a pokud takový není, abych byl vyhozen já sám.

Nejvíce jej pozlobil můj závěr: „Celá střední Evropa zažívá ve výkyvech přílivy a odlivy zastydlého antikomunismu a touhy po historické revanši.“ A na této tezi staví, přiznávám se, že nevím proč, tezi o poznání ošidnosti komunistických ideálů, které semlely především sociální demokracii.

Pojďme věci oddělovat. Nikdo nám, sociálním demokratům, nemusí vysvětlovat historické události, z nichž jasně vyplývá, že nástup totalitních či autoritativních sil, fašismu i komunismu v určité historické etapě byl vždy spojen s masivním agresivním potlačováním sociální demokracie včetně likvidace a pronásledování jejích členů. V tom se asi s Vladimírem Bystrovem shodneme.

V čem se asi ale neshodneme, je to, že chápu jakékoliv jevy v kontextu doby. Například se rozhodně nebojím komunistů. Připouštím, že mnohý z analytiků (já k nim ovšem nepatřil) nepředpokládal v roce 1990, že budou mít u nás komunisté i po letech od revoluce trvale volební preference nad 10 procent. Ovšem to je taky všechno. To, že by mohli v této zemi zvítězit ve volbách, myslím, nepředpokládají ani oni.

Stejně tak Sovětský svaz do roku 1989 a dnešní Rusko jsou něco zcela jiného. To, že Rusko bude nezadržitelně směřovat k velmoci minimálně euroasijského rozměru, je zřejmé. A já poctivě říkám, že mne to netrápí. Ti, kteří s tím nepočítali, kteří se domnívali, že je jednou provždy na kolenou, mají nyní problémy, jak se s tímto fenoménem vyrovnat. Na druhé straně vylučuji, že by sem někdy přijely ruské tanky a že by nám Rusko diktovalo detaily každodenní současnosti. O tom, co budeme dělat, si budeme rozhodovat my tady, ale samozřejmě i s vědomím, že svět není tak jednoduše černobílý, jak jej vidí Vladimír Bystrov.

Vladimír Bystrov patrně s nadšením přijímal rozdírání polské společnosti a hledání toho, kdo se kdy v minulosti provinil tím, že si zavázal pionýrský šátek, či šel do prvomájového průvodu. Ano, nezastírám, že jsem proti různým zbytečným ústavům zkoumajícím něco, co v zásadě všichni už víme. Nijak mne neuspokojuje, když obden čtu v seriózních novinách, který ze známých zpěváků, kdy a co kde podepsal či nepodepsal, zatímco strůjci toho, důstojníci StB, si v poklidu při vodce či jiném dobrém pití vzpomínají na ta krásná léta, kdy řídili osudy mnoha lidí.

Ano, jsme každý někde jinde, pane Bystrove. A mimochodem proto jste nás jistě také nikdy nevolil, že ano. ČSSD je stranou zaměřenou na řešení aktuálních problémů lidí, celého národa, a proto vidí věci jinak. Ale nejen to. Chtěla by se stát stranou celospolečenského konsenzu. Lidi je totiž třeba spojovat a ne rozdělovat. Ve společnosti jsou nepochybně důležité i názory typu pana Bystrova a já je respektuji. Ale hlavní proud to není a nikdy nebude.

P. S. A propos, pane Bystrove, pokud naznačujete, že mé články za mne někdo píše, udělejme jeden malý pokus. Sejděme se na jednom místě, nechť redakce LN určí téma článku (ekonomické a politické), sedněme si vedle sebe a začněme psát. Uvidíme, čí výtvor bude kvalitnější.