Miloš Čermák konstatoval, že si náš První tlustý kocour, Martin Roman z ČEZu, svůj stosedmdesátimilionový roční příjem v podstatě zaslouží, neboťˇjeho příjem odpovídá „výkonu firmy“. Zapomíná ale na to sdělit o jakou firmu vlastně jde. Jde o Budulínka s monopolním postavením a pohybujícím se v bezkonkurenčním prostředí, kocoura piplaného a chráněného „státem“. Zvyšovat za těchto podmínek cenu akcií a výsledek firmy se nedá srovnat s bojem, který musí absolvovat manažeři v normálním a dravém prostředí rozvinutého tržního hospodářství. Představme si, že je v Čechách povolena jen jedna jediná pekárna. Ta vyrábí rohlíky za nízkých tuzemských nákladů, prodává je ale za světové ceny. To, že rohlíky jsou gumové a servis mizerný, nehraje roli, lidé kupují, neboťˇněco jíst musejí. Pekař u svého pečiva pravidelně zvyšuje ceny a tím i své zisky a potřebuje-li investovat, majoritní vlastník akcií, tedy stát, rád vše zaplatí. Stát sice farizejsky každé zvýšení cen těch gumových rohlíků naoko kritizuje, ale ve skutečnosti si mne ruce, neboťˇse mu nejen zvyšuje cena podílů na pekárně, které by mohl jednou se ziskem prodat, ale díky vyšším cenám energie inkasuje i vyšší daně energetické a vyšší daň z přidané hodnoty, takže získává další mocný zdroj financí ze skrytého zvýšení daňové zátěže obyvatelstva. Za těchto podmínek by se ČEZu nevedlo jistě o moc hůře, kdyby ho řídil šimpanz z pražské ZOO.