Švejnarovo džiu-džitsu

Opět je tu před námi Zemanův příběh o spálené zemi, jen převyprávěný kultivovanějším jazykem.

Skutečně platné hodnocení naší ekonomické transformace je s tak krátkým časovým odstupem obtížné. Zato jde o téma, jež spolehlivě oživí dělicí čáry ve společnosti. Všichni, kteří si hojí šrámy ze střetnutí s Klausem, začínají snít o vyrovnání účtů, jež jim tak dlouho unikalo. A takových lidí za těch 18 let není málo. Spory o privatizaci, spory o restituce, spory o dvojí občanství, spory s Tošovským, spory o EU - to vše se v myšlenkách mnohých skládá v jeden dobře známý příběh. Švejnarovi stačí jen naznačit - něco říct knihou, něco třeba tím, že se obklopí spolupracovníky z okruhu Klausova „arcizdrádce“ Zieleniece. Funguje to spolehlivě a na všechny strany. Příklad: Jan Zahradil, který na svůj blog na Aktuálně.cz nesáhl od loňského září, jej najednou oživil jedovatou poznámkou o švejnarovských nadějích „bratrstva pravdy a lásky“.

Je tento pohled do minulosti ta nejlepší cesta k většinové prezidentské koalici? V jiném volebním systému asi ne. Ale Švejnarovým záměrem je možná něco jiného. Není „kmenovým příslušníkem“ tábora pravdy a lásky. Klidně by dokázal mluvit o Klausovi uctivě, kdyby mu to mělo být užitečné. Jenže možná tuší, že zná Klausovo citlivé místo. Pokud studoval Klausovy řečnické souboje, ví, co s ním udělá útok na pilíře transformace. Někteří by řekli, že to zraňuje Klausovu ješitnost a narcismus, Klaus sám by asi řekl, že to uráží jeho smysl pro loajalitu. Na tom teď nesejde. Podstatné je, že Klaus se v tu chvíli začne hájit tak urputně, že ztrácí soudnost -a dělá chyby. A to Švejnar potřebuje: zaslepit Klause a vyhodit ho ze sedla. Svolení k duelu v Senátu je prvním Klausovým zakolísáním.

Pokud si Švejnar myslí, že Klause může porazit jedině Klaus, nejde na to špatně.