Je dnes dráž než za Husáka?

Především: dnešní ceny se od těch socialistických liší nejen v důsledku změny ekonomického systému, ale i v důsledku změn probíhajících takříkajíc globálně, tedy i na Západě - viz například dlouhodobý růst kvality třeba u televizí nebo aut. Abychom tedy viděli vliv změny systému, je třeba se zaměřit na položky jakžtakž bez vlivů onoho druhého, globálního typu. Sem patří - s přimhouřením oka - dejme tomu potravinové suroviny, jako je třeba máslo nebo mléko, a snad i tolik oblíbený předmět srovnávání cen, totiž pivo. Dále můžeme zkoumat například ceny stříhání pánských vlasů nebo vstupenek do divadla.

Co tedy říkají statistiky? Mléko stálo v roce 1987 zmíněné 2 koruny. Čtvrtka másla 10 Kčs, půllitr 10° piva 2,50 Kčs. Stříhání pánských vlasů 7 Kčs a vstupenka do divadla 24 Kčs. Naproti tomu v roce 2005 bylo máslo podle statistiků v průměru skoro třikrát dražší, pivo více než třikrát, mléko stejně jako divadlo sedmkrát. V kadeřnictví zaplatili pánové dokonce devětkrát víc.

Celkově ceny stouply více než čtyřikrát. Všechno je tedy dražší. To ale ještě neznamená, že se máme hůř. Průměrná mzda se totiž za stejnou dobu zvýšila více než pětkrát! Ve skutečnosti jsou tedy ceny v relaci k příjmům nižší. Čistě z hlediska poměru cen a příjmů se dnes máme zkrátka lépe než tehdy.

Lidská práce zdražila víc než zboží
Pochopitelně různé ceny se za tu dobu změnily různě. V pozadí těchto změn je mimo jiné vývoj produktivity práce. Během socialistické éry nabrala česká ekonomika v růstu produktivity zpoždění proti Západu: HDP na obyvatele, jeden možný hrubý ukazatel produktivity práce, byl počátkem devadesátých let v Česku někde na polovině průměru patnáctičlenné Evropské unie. K tomuto údaji je třeba navíc dodat, že v řadě odvětví, zejména služeb, se produktivita nemůže moc měnit a lišit, takže ona propast v HDP na hlavu se koncentrovala zejména do průmyslu, kde musela být tím pádem ještě výraznější.

Po roce 1990 přišla privatizace a tlak konkurence. Výsledkem bylo nastartování procesu dohánění Západu v produktivitě, přičemž toto dohánění se mohlo odehrávat - jak už bylo naznačeno - zejména v oblasti průmyslu. V ekonomii je tento proces nazván podle dvou slovutných ekonomů jako Balassa-Samuelsonův efekt: čím dál produktivnější dělníci v průmyslu dostávají čím dál vyšší mzdy - v zájmu rovnováhy na pracovním trhu ovšem musí podobný růst mezd nastat v průměru i ve službách - tam ale produktivita tolik neroste - ceny služeb musí tudíž růst rychleji než ceny průmyslového zboží.

Pohled na tehdejší a dnešní ceny některých zboží a služeb skutečně naznačuje, že služby - jako je právě třeba ostříhání vlasů - zdražily za posledních dvacet let více než zboží. Ti z nás, kteří spotřebovávají relativně hodně služeb, například rádi cestují, chodí za kulturou nebo využívají kadeřnických a jiných služeb péče o tělo, od husákovských dob tedy „zbohatli“ méně než ti, kteří raději kupují zboží.

Zbohatli jsme rychleji než Západ
Všeobecné zbohatnutí bylo ovšem možné v průběhu času pozorovat i na Západě; jde jednoduše o projev zvyšování životní úrovně. Například ve Velké Británii ceny stouply za posledních dvacet let zhruba 1,8krát, zatímco mzdy vystoupaly na dvojnásobek. Průměrný anglický spotřebitel tedy zažil menší zlevnění než ten český: Britové si polepšili o nějakých 10 procent, zatímco v Česku se drahota snížila zhruba o 20 procent, tedy dvojnásobně. Lze ovšem předpokládat, že jde opět jen o projev dohánění západních ekonomik, které stejnou trasu prošly už dříve a beze spěchu.

Nejen že jsme soudě podle cen a mezd zbohatli rychleji; reálný růst naší životní úrovně byl ve skutečnosti ještě dramatičtější, protože ceny byly - na rozdíl od dneška - kvůli totální cenové regulaci odtržené od ekonomické reality, a to ve většině případů směrem dolů. Ceny byly nepřirozeně nízké z hlediska poptávky: ta byla větší než nabídka.
 
V důsledku toho byly pulty prodejen oproti dnešku nesrovnatelně prázdnější a lidé za onu „slevu“ draze platili jinými cestami: spoustu času trávili ve frontách, poskytovali vstřícným prodavačům a vedoucím prodejen podobně nedostatkové protislužby ve svém vlastním oboru atd. Ceny byly ale nepřirozeně nízké i z hlediska nabídky: tehdejší výrobní sféra vykazovala nepřirozeně nízké výrobní náklady, dané nedostatečnou péčí o životní prostředí, nedostatečnými investicemi do kapitálu a nepřirozeně mamutí velkovýrobou ústící do stejně nepřirozeně unifikovaného nabízeného sortimentu.

Sečteno a podtrženo: Ať byl minulý režim jakýkoli, život spotřebitele byl tehdy oproti dnešku dražší, těžší a nepříjemnější.