Je pátek, 25.01.2008 devět hodin ráno. Zapínám si při práci veřejnoprávní dokumentační kanál německé televize Phoenix. Začíná společné zasedání Bundestagu a Bundesratu ke Dni vzpomínek na holocaust. Přítomna je spolková kancléřka, spolkový prezident, přítomni jsou velvyslanci a mnoho vzácných hostů. V centru pozornosti je jako čestný host pražská rodačka a poslední žijící pražská německy píšící spisovatelka dvaadevadesátiletá Lenka Reinerová. Díky emigraci se ji podařilo holocaust přežít, zavražděno bylo ale kolem 30ti jejích příbuzných. Odseděla si určitou dobu i v komunistickém kriminále. Honem přepínám na ty tři „nesportovní“ veřejnoprávní kanály České televize, abych se podíval, jak se média rodné země Lenky Reinerové o ni zajímají. První program ČT právě ukazuje Václava Větvičku na plovárně, druhý program vysílá Dobré ráno a na ČT 24 ukazují žabomyší války českých politiků, Lenka Reinerová a Den holocaustu nikoho nezajímá. Nechci komentovat okřídlenou větu : Každý národ má takovou vládu,jakou si zaslouží.Chtěl bych jen podotknout, že takhle „citlivou a pohotovou“ veřejnoprávní televizi si tento národ zcela určitě nezasloužil.