Když jsem tu před časem napsal, že ke své lítosti nevím, koho volit, protože mě současné politické strany zklamaly, někteří přátelé mi to měli za zlé. Vystupování některých našich poslanců v Evropském parlamentu mě však znovu přivádí do rozpaků. Není na závadu, že mají různé názory, vždyť to by bylo jinak proti principům demokracie, spíš mi vadí, že ani zde se nedrží někdy programu stran, které je sem vyslaly. Někdy jsou však i případy, kdy by neměl ani přitom chybět jistý nadhled a noblesa a měli by přihlédnout nejen ke své politické příslušnosti, ale i celonárodním zájmům. Malá schopnost podřídit své osobní ambice vyššímu zájmu mi připomínají i některá vystoupení hlavy našeho státu, jež beze sporu přispěla k nezvolení naší republiky za nestálého člena Rady bezpečnosti OSN, i když to politici popírají. Rozpor mezi politickým stanoviskem vlády a prezidenta podává totiž nedobré svědectví o konsolidovanosti a serióznosti státu, který se o takové zastoupení uchází. Nadarmo se neříká, že každý stát má takový parlament, jaký si zvolí, i takovou vládu, jakou si zaslouží. Tohle stále platí. Méně hašteřivosti a osobní ješitnosti a více politické kulturnosti by nám rozhodně neškodilo. Jinak bude naše prestiž a náš hlas v Evropě slábnout a ztrácet na vážnosti.