Článek a zejména jeho téma ve mně asociovaly vzpomínku na březen 2007 a návštěvu pana prezidenta ve Zlínském kraji. Tentýž den vyšel v rubrice Hydepark v MFD článek tajemníka pana prezidenta Ladislava Jakla Zákaz kouření v restauracích je zločin. Přiznám se, že tak bombastický název mě poněkud zvedl ze židle, protože pod slovem zločin si představuji závažné trestné činy, zločiny proti lidskosti apod. Využila jsem tedy příležitosti se pana prezidenta, o kterém jsem věděla, že je sportovec a nekuřák, zeptat na jeho názor.
Dostalo se mi poučení, že lidskou svobodu nelze omezovat žádnými zákazy a že ani já nemusím být ředitelkou Krajské hygienické stanice (což se mimochodem tři měsíce poté skutečně stalo). V každém případě se prokázaly excelentní prognostické schopnosti pana prezidenta. Snažila jsem se argumentovat Listinou základních práv a svobod (má svoboda končí v okamžiku, kdy zasahuji do práv a svobod druhého), že já si sice mohu svobodně vybrat a do zakouřené restaurace nejít, ale personál, který tráví často víc než osm hodin denně v tomto zakouřeném prostoru a je vystaven účinkům pasivního kouření, tuto možnost volby nemá.
Pan prezident popírá, že pasivní kouření je takovou hrozbou pro člověka, aby se „takto omezovala lidská svoboda“.
Trochu mi to připomíná problematiku globálního oteplování. Předpokládám, že kancelář prezidenta disponuje dostatečnými prostředky, aby nechala udělat rešerši odborné literatury na toto téma. Pak by stačilo prolistovat publikaci Světové banky (A World Bank Publication) z roku 2004 Jak zvládnout kuřáckou epidemii nebo se zúčastnit konference na téma Tabák a zdraví, kde naše největší odborné kapacity včetně známého alergologa profesora Špičáka hovořily např o astmatu a vztahu mezi alergií a kouřením. Jak je známo, alergii mohou vyvolat i jen molekuly příslušného alergenu čili i pasivní inhalace tabákového kouře. Je prokázáno, že děti v rodinách kde se kouří, trpí častěji záněty horních dýchacích cest, záněty středního ucha. Matky kuřačky s větší pravděpodobností potratí nebo se dítě narodí s nízkou porodní váhou, v moči novorozeňat těchto matek se vyskytuje karcinogen, který je přítomen pouze v tabákovém kouři. A to nemluvím o ostatních rizicích kardiovaskulárního aparátu, event. bronchogenního karcinomu.
Také je zde uvedeno, že nejúčinnějším opatřením je uvalení restrikcí na to, na kterých místech se smí kouřit.
Pokud se nám nepodaří prosadit zákon omezující kouření, který je teď v parlamentu, doufám, že jako řada dalších zemí, mezi nimiž je například i Rumunsko, alespoň přijmeme zákon, podle kterého jde určité procento z daní za tabák na léčbu onemocnění způsobených tabákem. Ze 48 miliard za rok 2007 by to zdravotnictví na léčbu škod na zdraví způsobených tabákem určitě pomohlo.
Dostalo se mi poučení, že lidskou svobodu nelze omezovat žádnými zákazy a že ani já nemusím být ředitelkou Krajské hygienické stanice (což se mimochodem tři měsíce poté skutečně stalo). V každém případě se prokázaly excelentní prognostické schopnosti pana prezidenta. Snažila jsem se argumentovat Listinou základních práv a svobod (má svoboda končí v okamžiku, kdy zasahuji do práv a svobod druhého), že já si sice mohu svobodně vybrat a do zakouřené restaurace nejít, ale personál, který tráví často víc než osm hodin denně v tomto zakouřeném prostoru a je vystaven účinkům pasivního kouření, tuto možnost volby nemá.
Pan prezident popírá, že pasivní kouření je takovou hrozbou pro člověka, aby se „takto omezovala lidská svoboda“.
Trochu mi to připomíná problematiku globálního oteplování. Předpokládám, že kancelář prezidenta disponuje dostatečnými prostředky, aby nechala udělat rešerši odborné literatury na toto téma. Pak by stačilo prolistovat publikaci Světové banky (A World Bank Publication) z roku 2004 Jak zvládnout kuřáckou epidemii nebo se zúčastnit konference na téma Tabák a zdraví, kde naše největší odborné kapacity včetně známého alergologa profesora Špičáka hovořily např o astmatu a vztahu mezi alergií a kouřením. Jak je známo, alergii mohou vyvolat i jen molekuly příslušného alergenu čili i pasivní inhalace tabákového kouře. Je prokázáno, že děti v rodinách kde se kouří, trpí častěji záněty horních dýchacích cest, záněty středního ucha. Matky kuřačky s větší pravděpodobností potratí nebo se dítě narodí s nízkou porodní váhou, v moči novorozeňat těchto matek se vyskytuje karcinogen, který je přítomen pouze v tabákovém kouři. A to nemluvím o ostatních rizicích kardiovaskulárního aparátu, event. bronchogenního karcinomu.
Také je zde uvedeno, že nejúčinnějším opatřením je uvalení restrikcí na to, na kterých místech se smí kouřit.
Pokud se nám nepodaří prosadit zákon omezující kouření, který je teď v parlamentu, doufám, že jako řada dalších zemí, mezi nimiž je například i Rumunsko, alespoň přijmeme zákon, podle kterého jde určité procento z daní za tabák na léčbu onemocnění způsobených tabákem. Ze 48 miliard za rok 2007 by to zdravotnictví na léčbu škod na zdraví způsobených tabákem určitě pomohlo.