Otázky pro Klause

 Místo aby volební debatu s prezidentem drželi výhradně u výkonu prezidentského úřadu, zkoušeli Klause dostat na tématech spadajících do kompetence vlády a parlamentu. Ptát se Klause na změny klimatu, postoj k občanské společnosti nebo dokonce na hospodářské reformy z devadesátých let, to může před parlamentní prezidentskou volbou jenom politický diletant. A v senátorském klubu ČSSD jich podle všeho sedí hned dvanáct. K tomu je nutné připočíst i mozkový trust Lidového domu, který měl senátory na debatu připravit. Sociální demokraté totiž rozhodně měli na co se ptát.

 Předně je mělo zajímat, proč Klaus v roce 2004 de facto potopil premiéra Stanislava Grosse, když odmítl odvolat lidovecké ministry, kteří předsedovi vlády vypověděli poslušnost. A udělal by to předsedovi vlády znovu?

 Dále se měli ptát, jakým právem v roce 2003 zkoumal jazykovou výbavu ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana. Zdá se mu, že to opravdu patří do kompetence českého prezidenta?

 A co obstrukce při jmenování ministra zdravotnictví Davida Ratha v roce 2005? Jakým právem mluvil Klaus premiéru Paroubkovi do výběru ministra a odmítal ho jmenovat? Je to podle něj v souladu s neaktivistickým pojetím úřadu?

 Hlavní otázka na Klause se pak měla týkat povolebních jednání v roce 2006, kdy prezident druhý pokus o sestavení vlády nesvěřil vůdci druhé nejsilnější strany Jiřímu Paroubkovi, ale opět Mirku Topolánkovi. Každého poslance či senátora ČSSD by deset dní před prezidentskou volbou mělo zajímat, proč to Klaus udělal a zda to příště hodlá zopakovat. Na to samé se měli zeptat i Švejnara, aby měli jasno, co čeká předsedu ČSSD, pokud vyhraje příští volby, ale na první pokus vládu nesestaví. Nikoho ze senátorů ČSSD však, zdá se, tato věc nepálí!

 Svou politickou neschopností senátoři ČSSD Švejnara hrubě poškodili. Přitom mu měli pomoci. A mohli. Kdyby se Klause bývali zeptali, proč jako prezident bojuje proti předsedovi ODS a zda v tom hodlá pokračovat.