Bez voličů, ale s Dalíkem

Kdyby byla pravda, co jsem právě napsal, musel bych mít pro takové ostré tvrzení důkazy. Pravda to není a já důkazy nemám. Ale podle nové logiky českého premiéra bych ani mít nemusel.

Přesně takovou logiku totiž použil premiér v neděli v televizním duelu v případě prezidentského kandidáta Jana Švejnara. „Já musím říct, že tady ten korupční potenciál je,“ řekl nejdříve na adresu socialistického kandidáta. „Je to na bázi nedokončeného případu ČSOB a nejenom politiků ČSSD a já myslím, že tady ten korupční potenciál je,“ dodal vzápětí.

Každý by čekal, že přijdou argumenty. Jenže marně. „To se ptáte špatného člověka, já nemusím své názory ani vykládat, ani dokazovat,“ uzavřel celou debatu premiér.

Děsivá argumentace. Máme v čele země premiéra, který zavádí zvláštní móresy: nařknu kohokoli z čehokoli, aniž bych pro to měl důkazy.

Arogance a přezíravost
A aby toho nebylo málo, po vyřčení těchto slov nasedl v Praze do jedné ze svých limuzín a zavelel: Do hodiny chci být v Brně na tenise. Jeho včerejší omluvy, že ochranka porušovala silniční předpisy, což je špatně, ale na druhou stranu může být veřejnost ráda, že neletěl vrtulníkem, jsou stejně děsivé. Arogance, nabubřelost, přezíravost. Pohrdání veřejností v případě premiéra tak v těchto dnech dosáhla vrcholu.

Chování každého jedince bývá podmíněno určitými stimuly. Co je podmětem pro momentální Topolánkovo chování? Na první pohled by se mohlo zdát, že je to nervozita před prezidentskou volbou.

To ale sami lidé ve straně vyvracejí. Před volbou jsme poměrně klidní, tvrdí. Ani Topolánek nemá důvod k nervozitě a mezi „svými“ nervózně rozhodně nepůsobí. Nedávno bylo dokonce zasedání celého poslaneckého klubu, kde podle přítomných Topolánek sršel vtipem a vyzařoval z něj až nezvyklý klid.

Nejistě by se tak mohl cítit snad jen Václav Klaus, když si uvědomí, že právě na tomto nevyrovnaném premiérovi závisí jeho další osud. Přesto se v souvislosti s prezidentskou volbou v kuloárech čím dál hlasitěji mluví o nově vzniklé rebelské skupince v ODS.

Tento hlouček několika jednotlivců nemá nic společného se zavedenými „skupinkami“ ani proudy v současné ODS. Tedy ani s obligátním rebelem Vlastimilem Tlustým. „Jde o generační skupinku, dá se říct čerstvý vítr. Pár mladších poslanců a senátorů, kteří chtějí takto na sebe upozornit,“ vypočítává jeden z členů ODS. „Spojuje je odpor k současnému vedení. Není to ovšem část strany, která by chtěla rozbořit prezidentskou volbu, ale jen ukázat, že tady jsou,“ dodává. To ovšem není nic nového.

Při každé důležité politické události - a tou jakékoliv volby rozhodně jsou - se vynoří ve stranách lidé, kteří si uvědomí svoji cenu. A začnou o sobě dávat vědět.

Veřejnost nepotřebuju
Jenže tito zákonodárci vrásky předsedovi ODS rozhodně nedělají. Za Topolánkovým chováním je něco mnohem prostšího: jednoduše jeho hulvátství.

I v ODS jsou bezradní. „Připadá nám to, že se nám vysmívá, že ho stejně nesundáme, protože bychom zhatili úplně všechno,“ krčí rameny jeden z členů nejužšího vedení strany. Mají oprávněný strach, že odliv voličů kvůli chování jejich předsedy se už neobrátí. Topolánek tak dává najevo, že veřejnost vlastně nepotřebuje. K vládnutí mu stačí Dalíkové, Ochvatové a další jeho nejbližší.

Ve straně mu kdekdo za jeho „úlety“ nadává, ale výsledek žádný. Pomalu to vypadá, jako by Topolánek měl pocit, že veřejnost nepotřebuje nejen k vládnutí, ale ani k volebnímu vítězství. Zatím měl štěstí...

A tak máme premiéra, který když se uchyluje k citátům, necituje literáty, ale bývalého frontmana skinheadské skupiny Orlík.

Člověka, který napadá kohokoli bez důkazů, a ještě tvrdí, že on není tím, kdo by měl důkazy předkládat. A muže, kterého zajímá pět dní před prezidentskou volbou víc tenis než vysvětlování veřejnosti, jaká je situace na politické scéně.

Mirek Topolánek měl zatím v politice vždycky veliké štěstí. Vyhrál všechny volby, podařilo se mu sestavit vládu i prosadit část reforem. Až mu budou voliči počítat za dva roky jeho výsledky, může se stát, že na to všechno zapomenou. A zbude jen to hulvátství.