Lidovky.cz

Kam kráčíte, Jane Švejnare?

Názory

  12:36
Možná opravdu naše země po prezidentovi, který musel mít zásadní názory na vše od ekonomiky po snowboardy, teď potřebuje na Hradě někoho, kdo si sice nebude moci nárokovat intelektuální originalitu, ale bude v klidu úředničit.

Jan Švejnar při Prezidentských hovorech Lidových novin. foto: Hynek GlosLidové noviny

Aspoň příznivcům Jana Švejnara po přečtení jeho knižního rozhovoru Kam kráčíš, Česko? (vyšlo v Rybka Publishers) nezbývá doufat v nic jiného.

Veřejnost neměla příležitost Švejnara dlouhodobě sledovat „v akci“. Jeho ujišťování, že umí vytvářet konsenzus a vést, tak vyznívá hluše. Může pomoci kniha? Možná by mohla, ale to by ji Švejnar nesměl pojmout jako přehlídku svých názorů na všemožná aktuální témata a, co horšího, za partnera si zvolit Karla Hvížďalu. Výsledek je otřesný i pro toho, kdo o Švejnarovi neměl valné mínění.

Hned v první otázce je Švejnar dotázán, co si představuje pod pojmem politika. Jenže to, co řekne, neodpovídá vymezení politiky, nýbrž příbuzného, ale mnohem užšího oboru - politické ekonomie. Pak se ovšem rozhodne přihodit nějaké to duchovno: „A neměli bychom také zapomínat, že slovo politika vzniklo z řeckého slova ,polis‘, což byl ideální stát, o kterém psal Platon a Aristoteles.“ Ouvej - slovo polis neoznačovalo žádný ideální stát, nýbrž to aktuálně existující společenství, jež občané řeckých městských států tvořili. O pár stránek dál pak připomene, že „od Maxe Webera víme, že určité stránky byrokracie jsou důležité, protože udržují efektivnost rutinou“.

Weber sice psal o byrokracii, ale určující pro něj bylo mnoho jiných znaků než rutina a o její efektivnost se nestaral. Pak psal také o rutinizaci (zevšednění) charismatu, ale to je úplně jiný proces, který se obejde bez byrokracie. Takže je to asi, jako kdybychom řekli, že od Alberta Einsteina víme, že všechno je relativní.

Kdeže získal Švejnar doktorát? Opravdu na Princetonu? Tohle už je vážné a je třeba se ptát, proč Hvížďala (který je jistě srozuměn s tím, že vyrábí materiál do volební kampaně) žene text tímto směrem a nechává v něm Švejnarovy lapsy?

Odpověď zní, že Hvížďala je notorikem pseudointelektuálních žvástů a Švejnarovi nepomáhá, protože upadl do deliria. Znalost toho, co teď říkají důležití lidé („A právě z toho vyplývají mé obavy, které mi začátkem prosince potvrdil profesor Marvin Kalb z Harvardovy univerzity, šéf pobočky Mediálního institutu ve Washingtonu.“), je pro něj tak opojná, že pochopení jejich myšlenek je pro něj druhořadé. Co víc, chybí i vědomí, že je co chápat. Maxe Webera si přitesáme do podoby konzultanta Světové banky a netrápíme se tím, zda to nemyslel jinak.

Švejnar prohrál s Hvížďalou
A tak textem plynou klišé o globalizaci, o médiích, o českých dějinách a politice. Běda, když se pokusíte zjistit, jaký smysl jim Švejnar přisuzuje. To se nám přihodilo, když jsme se ho při redakčním kulatém stolu dotazovali, co vyvozuje z toho, že „nemůže nevidět souvislost“ mezi korupcí a českým ateismem. Nedozvěděli jsme se nic.

Aby Hvížďala ukázal, že čte Bělohradského, vystaví partnera následující salvě: „Z toho pro něj (Bělohradského) vyplývá, že slovo globalizace představuje především rekontextualizaci velkého počtu faktů, které vypadly ze starých kontextů a za které už de facto nikdo neručí. Co si myslíte o této radikální kritice?“ Tentokrát se Švejnar nenechal zmást a odtušil, že na globalizaci se dívá pragmaticky.

Jindy ale Hvížďalu bezděky vyprovokuje: „Moje poučení tedy zní: nepodceňovat způsob komunikace, zvlášť dnes, v mediální civilizaci, je to velmi důležitá dovednost. Taky se to dnes už učí na univerzitách,“ shrne Švejnar svou lekci z chyb (ano, chyb!) Václava Havla. Zmínka o univerzitách je zjevně výzva, kterou nemůže Hvížďala nechat bez odpovědi: „Řekl bych, že to je ještě složitější,“ trumfuje, „protože medialita je neovladatelná améba, jak říkají odborníci.“

„Na to musí mít každý politik dobře obsazené tiskové oddělení,“ nenechá se Švejnar zastrašit amébou. Text se odvíjí podle následujícího schématu: Hvížďala nastolí problém X a Švejnar reaguje podle mustru: „To, o čem hovoříte, ukazuje, že se podstata X hlavně vlivem technologií postupně mění. Na jedné straně to je výzva, na druhé straně to přináší ty problémy, o kterých hovoříte,“ přičemž je úplně jedno, zda za X dosadíme globalizaci, média či Evropskou unii. Jednoznačný anebo objevný postoj abys pohledal.

Švejnar říká jen to, s čím musí souhlasit každý. Informační hodnotu takových tvrzení si lze ozřejmit tak, že zkusíme zformulovat jejich opak. Švejnarova typická věta po takové transformaci pak vypadá takto: „Jsem proti spolupráci nejen v rámci Evropské unie, ale i s ostatními zeměmi světa v jakékoli oblasti, abychom se už nikdy nestali jednou z nejvyspělejších zemí světa.“ K první záludné otázce se Hvížďala dostane až na konci: „Znáte prezidentský slib?“ A co byste řekli - Švejnar ho zná! Tož vzhůru na Hrad!
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.