Topolánek věří hrdinům

Kdo Topolánka sleduje pozorněji, nemohl být příliš překvapen. Premiér označil Mašíny za hrdiny už loni v září a teď v pondělí, při projevu k šedesátému výročí komunistického puče, se zaměřil na hrdiny: „Připomínáme si osudy hrdinů... Nemusíte věřit politikům, věřte jim!“ Uběhly tři dny a my už víme, že Mirek Topolánek jim opravdu věří.

Premiér má pro ocenění Mašínů i svůj obecnější důvod. Chtě nechtě je stále srovnáván s Václavem Klausem. V ODS sice převálcoval jeho éru svými volebními úspěchy, ale nemá Klausovo intelektuální zázemí. Není ekonom, není vědec, není ideolog - nicméně nějaký záchytný systém hodnot, nějakou ideologii hledá. Hledá vzory a nachází je v hrdinství a hrdinech, což není vůbec špatná volba. Před týdnem se profiloval při výročí úmrtí Aloise Rašína, zavražděného atentátníkem. Včera se profiloval ještě výrazněji - vyznamenáním Josefa Mašína.

Topolánek proráží klišé paušalizující Čechy jako konformisty, ba jako zbabělce. Vykresluje to letitý polský vtip: Proč v Čechách nebyl za války pořádný odboj? Protože to bylo zakázané. Topolánek je první lídr této země, který se proti té paušalizaci postavil činem. Má samozřejmě smůlu v jedné věci - hledá hrdiny v národě, který si svých hrdinů nikdy příliš necenil. V tom koření hlavní problém. Poláci nad svými „Mašíny“ neváhají a řeknou: Byli to hrdinové a frajeři? Byli, tak ať je stát vyznamená.

Je Topolánek v roli osamělého rytíře exotem? Není, stačí se podívat na francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten nechal číst na gymnáziích dopis komunistického odbojáře napsaný před popravou. Navrhuje, aby každý školák nastudoval osud jednoho žáka zavražděného za holokaustu. Nechal analyzovat učebnice, aby zjistil, zda školáci nejsou vychováváni ještě po „osmašedesátnicku“ k odporu vůči podnikání.

Topolánek jde tak jako Sarkozy proti zdi dosavadních klišé. Alespoň víme, že jeho syn se nejmenuje Nicolas náhodou.