Jako řadový občan tohoto státu sleduji politické dění na celém světě a to mě nutí k zamyšlení. Jsem proti válkám a zabíjení. Toto nebezpečí však dosud nebylo zažehnáno.
Zatím zřejmě nikoho nenapadlo spojit problém umístění radaru v naší zemi s roky 1938-1939. Tenkrát se chtěl národ postavit potenciálnímu nepříteli. Díky politické reprezentaci se to nestalo. Myslím, že to byla chyba. Chápu, že by nás to stálo spoustu obětí. Ale rozhodně by to světu ukázalo, že náš národ má charakter a umí se bránit. Nemluvě o možném dalším vývoji světového dění. Je-li současné světové dění nevyzrálé, nemůžeme radary ještě hodit do sběru. A uvážíme-li, že největším bohatstvím dnešního světa jsou informace, pak je jasné, že radar nám k nim může pomoci. Chápu možná rizika. Avšak stát stranou a čekat, že problémy vyřeší opět někdo za nás, se mi zdá přinejmenším nefér, To tu přece už bylo! A ze svého tehdejšího postoje máme trauma dodnes.