Jako by Tomáš Julínek byl z nějaké jiné partaje a prosadil cosi občanským demokratům protivného. Přitom srovnáme-li naše „třicetikoruny“ s tím, co dají za lékaře pacienti v Rakousku či Německu, je to poplatek vskutku symbolický.
Ministr Julínek opravdu udělal chybu. A to především tím, jak neobratně poplatky voličům naservíroval. K velkým změnám (i malé poplatky jsou pro pacienty velkou změnou) musí být důvod. Buď se systém hroutí a pro jeho záchranu je nutné sáhnout do kapes voličů, anebo má pacient za svých x korun dostat něco navíc. Všeobecná nespokojenost s regulačními poplatkem je dána i tím, že se v ordinacích vlastně nic nezměnilo.
Ani takzvaná druhá fáze reforem s pocitem pacientů příliš nekalkuluje, změny jsou pro většinovou populaci příliš subtilní a nepochopitelné. Proto se z poplatků stalo takové politikum. Především lidovci se na něm takříkajíc zdarma profilují. Žádná dohoda jim není dost dohodnutá a termín správně termínovatý. Revizi je prý potřeba provést hned a nečekat na výsledky. Že to nedává smysl, je to iracionální? Nevadí, volič to momentálně chce.
Neobratný způsob, jakým ministr změny ve zdravotnictví prezentuje, může nakonec dojít až do maďarských konců. Pan Julínek se již zmiňoval, že na regulačních poplatcích nebazíruje, což v řeči politiky znamená - jsem připraven je zrušit. Nezbývá než se pak ptát, proč je tedy ministr zaváděl. To chtěl jen vykázat nějakou činnost?
Když Topolánkova vláda nastupovala, honosila se reformním étosem. Pokud debatu o poplatcích neudrží v racionální rovině a sklouzne k populistickým gestům, bude vepsí nejen étos, ale i důvěryhodnost. O předstírání reformy nestojí opravdu nikdo.
Ministr Julínek opravdu udělal chybu. A to především tím, jak neobratně poplatky voličům naservíroval. K velkým změnám (i malé poplatky jsou pro pacienty velkou změnou) musí být důvod. Buď se systém hroutí a pro jeho záchranu je nutné sáhnout do kapes voličů, anebo má pacient za svých x korun dostat něco navíc. Všeobecná nespokojenost s regulačními poplatkem je dána i tím, že se v ordinacích vlastně nic nezměnilo.
Ani takzvaná druhá fáze reforem s pocitem pacientů příliš nekalkuluje, změny jsou pro většinovou populaci příliš subtilní a nepochopitelné. Proto se z poplatků stalo takové politikum. Především lidovci se na něm takříkajíc zdarma profilují. Žádná dohoda jim není dost dohodnutá a termín správně termínovatý. Revizi je prý potřeba provést hned a nečekat na výsledky. Že to nedává smysl, je to iracionální? Nevadí, volič to momentálně chce.
Neobratný způsob, jakým ministr změny ve zdravotnictví prezentuje, může nakonec dojít až do maďarských konců. Pan Julínek se již zmiňoval, že na regulačních poplatcích nebazíruje, což v řeči politiky znamená - jsem připraven je zrušit. Nezbývá než se pak ptát, proč je tedy ministr zaváděl. To chtěl jen vykázat nějakou činnost?
Když Topolánkova vláda nastupovala, honosila se reformním étosem. Pokud debatu o poplatcích neudrží v racionální rovině a sklouzne k populistickým gestům, bude vepsí nejen étos, ale i důvěryhodnost. O předstírání reformy nestojí opravdu nikdo.
