Jako princip, jímž by se mělo řídit naše uznání Kosova, je to ale divné. Divně působilo už to, když jsme prohlásili, že Kosovo neuznáme hned teď, ale až později. Toho, kdo to považuje za zradu, asi neuchlácholíme slibem, že ho nezradíme hned, ale až za týden. V diplomacii to nicméně svůj smysl má, třeba v tom, že nám v Bělehradě nevypálili velvyslanectví. A správný časový odstup by mohl být třeba takový, v jehož průběhu stihne náš ministr zajet do Bělehradu a připravit Srby na nevyhnutelné. Další kalkulace ale nemají smysl. Poté, co se na uznání Kosova dohodli Američané se čtyřkou nejsilnějších evropských zemí, už neuznání Kosova př
Konec kalkulací kolem Kosova
PRAHA -
Jak něco udělat později, ale ne pozdě? Kolik lidí musíte pustit před sebe, abyste nebyl mezi prvními? Takovéto otázky asi teď bude řešit česká vláda. Možná by si poradila i s oblíbeným lingvistickým oříškem, jaký je rozdíl mezi „řadou lidí“ a „celou řadou lidí“.
