I když se k němu přidají jeho tradiční komunističtí spojenci, budou mu chybět minimálně hlasy dvou přeběhlíků, kteří vládě pomohli k moci.
A tak to Paroubek zkouší aspoň přes Topolánka. Buď si myslí, že mu na tento trik skočí koaliční poslanci, kterým se premiér z nějakého důvodu zajídá, anebo neví, že o odvolání premiéra sněmovna hlasovat nemůže. Ať je to jak chce, vládu se mu shodit nepodaří.
V roli opozičního vůdce by si Paroubek rád počínal stejně rázně jako v roli premiéra. Chybí mu však moc a vládní aparát, takže jeho snažení vyznívá směšně. Poučení by si měl vzít od svého předchůdce Miloše Zemana. Ten si v opozici vybral silné téma, které vláda minimálně v očích velké části lidí nezvládla, a na něm postavil svou několikaletou kampaň.
Paroubek však žádné silné téma nemá, a tak se snaží válčit na mnoha krátkých frontách. Přitom se rychle blíží krajské volby, které ho mohou definitivně pohřbít. Opoziční vůdce bez silného sloganu si však lepší osud nezaslouží.
