Ludvík Vaculík ve své Posledním slovu ocitoval pouze začátek jímavé německé písničky o květince jménem Erika, neboť zapomněl, co s ní bylo dál. Nebylo asi nic, neboť dál už se zpívá jen refrain, jehož. mužné a vojácké znění pro doplnění jeho osmi slovníků ocituji doslova: "Júvíjúví jů jachacha, júvújúví jů jachacha! Ju ví ju ví jů ja cha-cha und das heisst Erika!"