Plně podporuji zásadu, že jedním ze základních pilířů demokracie musí být nezávislé soudnictví. Když ale vidím mnohé rozsudky zdejších soudců nemohu jim porozumět. Asi soudnictví není nezávislé nebo naše demokracie má ještě dlouhou cestu před sebou. Výrok soudce Luboše Vlasáka v kause Čermák nechává rozum stát. Ani kdo neviděl TV záběry té osudové konfrontace Kateřiny Jacques s policií musí jen kroutit hlavou, jak si soudce Vlasák představil křehkou ženu, jakou nepochybně Kateřina Jaques je, že zběsile napadne horu chlapa jako pana Čermáka, v doprovodu svých dvou dětí, a jak snad sváděla ruku zákona a vymrštila svou nožku na jeho rámě. Zdůvodnění, že "je to úplně stejné, jako kdyby chuligáni na stadionu diskutovali s policisty, že mohou házet sedačky, protože si zaplatili lístek" vstoupí do budoucích knih humoru o representantech práva po Česku. Učili je to snad za socialismu v hodinách občanské nauky nebo na katedrách marxismu-leninismu?