Hovořilo se o brutálním nátlaku, co chvíli za nevyjasněných okolností zmizel nějaký volitel. Všichni se tehdy shodovali, že nebudou-li tyto incidenty objasněny, znamená to, že je u nás povážlivě ohrožena demokracie.
Nábojnice, které tehdy dostalo několik klíčových volitelů, to byl drsný vpád mafiánských rekvizit do české politiky, zároveň by ovšem nebylo divu, kdyby se ukázalo, že za nimi stojí ta strana, na kterou měly vrhnout špatné světlo. Neukázalo se nic, policie včera případ odložila.
Pár dnů před volbami unikl videozáznam setkání prezidentova kancléře s lobbistou Šloufem. Právě ten poskytl zeleným záminku, proč se přiklonit k veřejné volbě, právě na něj nejspíš narážel ministr vnitra Langer, když Martinu Bursíkovi předhazoval, že několik lidí „půjde bručet“. V úniku záznamu bezpečnostní kamery totiž měl očividně prsty někdo z rozvědky. Langer se ukazuje být špatným prorokem. Po počáteční vervě se zájem politiků o vyšetřování vytratil a jediným potrestaným je zatím hotel Savoy.
Stejně neobjasněny zůstávají tajemná zmizení senátorů Bartáka a Kalbáče, tajemnými zůstávají i pohnutky poslance Snítilého. Neznámým zůstává mladík vyhrožující senátoru Kalbáčovi na hradních záchodcích. Na čas si dává policie při vyšetřování (obtížně dokazatelných) obvinění senátora Novotného.
Jaké jsou asi osudy notářsky ověřeného zápisu o tom, co slyšeli „někteří z našich poslanců, kteří šli kolem“, jež sliboval Jiří Paroubek? Troufli bychom si hodně, kdybychom odhadli, že ho nikdo nikdy neviděl?
A to je dobrá zpráva. Tento výsledek totiž mohl předvídat každý, kdo trochu sleduje českou politiku. A předvídatelnost, jak se shodují všichni experti, je důležitou vlastností stabilního politického prostředí. Občan má jistotu, že pokaždé, když jeden politik podá na druhého v přímém přenosu trestní oznámení, znamená to totéž: nic.
