Pracuji jako redaktorka a nejsem placená městem. Přesto jsem se včera 24. 4. šla připojit na Mariánské náměstí k demonstrujícím hercům, žádajícím odvolání radního Richtera. Nad námi se vznášela vzducholoď s nápisem, který kontrastoval s přáním demonstrujících herců do té míry, že bylo jasné: jeho majitelem je někdo z příznivců Richterova posledního řešení. Vzducholoď kupodivu neplula tiše, vrčela a to tak hlasitě, že přehlušovala projev kultivovaně hovořících ředitelů divadel. Maně jsem si vzpomněla na pohřeb Jana Patočky, přehlušovaný estébáckým vrčením motorek z jízdárny na Markétě. Ta podobnost se mi zdála být výmluvná. Při projevu Jiřího Suchého, který neobyčejně slušně a zdvořile uváděl na pravou míru nepravdy, jež v ranním vysílání ČT uvedl Richter, se za mými zády ozval hulvátský povyk jakéhosi anonymního mladíka „Dědku, jdi do důchodu“. Patřil evidentně ke skupině klaky, najaté Richterovými příznivci (Kratochvíl a spol.) Bylo jasné, že opět „sprostota se sápe na slušnost, umění je pořád služkou mocných, hloupost zpupně chytrým poroučí a zlo se dobru chechtá do očí.“