Rychetskému vadí, že soudci soudí alibisticky, logicky říká, že soudce má dotyčného buď pustit (třeba když nemá dostatek důkazů), nebo se k jeho provinění postavit čelem. Tuhle nečekanou intervenci šéfa Ústavního soudu směrem k soudům obecným můžeme jen vítat. Soudci, a to především ti, kterých se Kulínského případ týká, je musejí brát vážně. Minimálně od včerejška vědí, jak by s jejich rozsudkem naložil předseda Ústavního soudu.
Rychetský si v dnešní MF Dnes prapodivná soudní rozhodnutí vysvětluje tím, že soudci jsou zahlceni marginálními kauzami. To je možná jeden z důvodů, nikoli však vysvětlení. Ani obrovská zaneprázdněnost by neměla omlouvat soudce za to, že vytváří novou kategorii občanů -těch, kteří Česko proslavili v cizině.
Otázkou zůstává, jakého soudního pardonu se dostane těm mezinárodně věhlasným osobnostem, které nebaví prznit holčičky. Minimálně tuhle informaci nám české soudnictví ještě dluží.
