Jiří Paroubek je znám svou posedlostí výzkumy veřejného mínění a snahou znát „hlas lidu“, aby podle něho formuloval svou politiku. A tak se stalo to, co se stát muselo : Paroubkovi, jako supovi kroužícímu nad tématy, které by mu mohla přinést pár bodů, padla do oka petice Za Prahu kulturní, která se snaží poukázat na likvidační důsledky nového grantového systému, zavedeného radním Richterem. Pan předseda se tudíž jistě „zcela nezištně“ postavil za „spravedlivé“ požadavky neziskového sektoru pražské kultury. Připomínám, že zde nejde o problém stranický, ale o problém mezi nekomerčními kulturními zařízeními a jedním radním, který jako zemědělský inženýr dosud nepochopil rozdíl mezi kulturou triviální a uměleckou a sektorem komerčním a nekomerčním. Stejná situace se mohla klidně objevit i v sociálně-demokraticky řízeném Brně. Tam by se asi pan Paroubek tak houževnatě za „záchranu kultury“ nezasazoval. Vyzývám proto politiky všech stran : přestaňte si populisticky ohřívat své polívčičky na kdejakém lokálním problému. Pražané a nekomerční sektor si věc vyřídí s radním Richterem sami. Pan Paroubek by nekomerčnímu sektoru pouze prokázal vpravdě „medvědí“ službu.