Rezolutní slova pedagoga Ladislava Tajovského přilévají olej do ohně. Podle jeho logiky by Filharmonie měla fidlat na pohřbech a na veselkách, soubor Národního divadla by měl vystupovat na estrádách a Národní galerie by měla konkurovat prodejcům trpaslíků, aby si tyto instituce vydělaly na právo provozovat „skutečné umění“ a nenechávaly se subvencovat chudinou. Pane Tajovský, ono to tak už funguje: herci, hudebníci i výtvarníci berou kdejaký kšeft, aby se uživili, a je pro ně luxusem a ztrátou dělat umění. Kultura ale není jen předmětem „vyžití nadprůměrně situovaných spoluobčanů“, má něco společného nejen s identitou národa a historickou tradicí, ale i s morální úrovní společnosti. Tento aspekt ve Vašem příspěvku jaksi nevystoupil z pozadí.