A jak se to pozná?
Jsou země, kde je občanská společnost atrofovaná a téměř bezbranná vůči manipulacím demagogů a svévoli technokratů - například postkomunistické země, tvrdí jedna teorie. A pak jsou země, kde jsou tradiční zájmové skupiny schopny zablokovat jakoukoli změnu, byť by za to měla zaplatit celá příští generace.
Francie kupříkladu, kde se prezident Sarkozy snaží zvrátit letitý koloběh reforem a kapitulací před stávkami dobře živených odborářů. Kde jsme my? Neumíme se bránit, nebo se bráníme všemu? Bohužel jsme už stihli pobrat z obou světů něco špatného. V politice je jednodušší hrát na závist a nevrlost než se namáhat s dobrým vládnutím.
Na druhé straně nás zachraňuje to, že naši kverulanti si mohou o francouzské razanci jen nechat zdát. Ty nákupní výlety do Prahy, k jejichž zorganizování se občas vybičují odborové centrály, žádnou vládu neporazí. Ani zásobování krví v červnu není vážně ohroženo. Na to tu chybí kolektivní energie.
Jsou země, kde je občanská společnost atrofovaná a téměř bezbranná vůči manipulacím demagogů a svévoli technokratů - například postkomunistické země, tvrdí jedna teorie. A pak jsou země, kde jsou tradiční zájmové skupiny schopny zablokovat jakoukoli změnu, byť by za to měla zaplatit celá příští generace.
Francie kupříkladu, kde se prezident Sarkozy snaží zvrátit letitý koloběh reforem a kapitulací před stávkami dobře živených odborářů. Kde jsme my? Neumíme se bránit, nebo se bráníme všemu? Bohužel jsme už stihli pobrat z obou světů něco špatného. V politice je jednodušší hrát na závist a nevrlost než se namáhat s dobrým vládnutím.
Na druhé straně nás zachraňuje to, že naši kverulanti si mohou o francouzské razanci jen nechat zdát. Ty nákupní výlety do Prahy, k jejichž zorganizování se občas vybičují odborové centrály, žádnou vládu neporazí. Ani zásobování krví v červnu není vážně ohroženo. Na to tu chybí kolektivní energie.
