Případ Josefa Šablatůry z Ostravy mě znovu přiměl zamyslet se nad právním institutem promlčení. Znovu jsem si přitom uvědomil ambivalentnost počínání zákonodárců a právníků. Na jedné straně stanovují a zajišťují pravidla života společnosti, na druhé však umožňují po jistém počtu proběhnuvších let platnost jejich aplikace zrušit. Za všechny případy mi znovu tane na mysli promlčení viny dělnické prokurátorky v rozsudku nad Miladou Horákovou nebo nedávný případ Josefa Šablatůry, který odešel od soudu pro promlčení jen s podmínkou. Kde je stará pravda: „lex dura, sed lex“? (Volně přeloženo: Ať je zákon třeba tvrdý, je zákonem.)
Odpouštět může jen Bůh a člověk jen tomu, kdo mu ublížil. Za nikoho jiného odpouštět nemohu. To přitom nezbavuje soudce povinnosti přihlížet ke všem okolnostem, jež se na přestoupení zákona podílely, právě naopak. Anulovat provinění sama by to však nemělo. Jsem proto skeptický ke všem druhům amnestie. Je namístě jen tehdy, vymaželi nespravedlivě uložené tresty (například za totality) a nastolí tak právo.
Léta prošlá od provinění je nemohou smazat, zvláště ne v uvedených případech. V závažných okolnostech, jako stáří nebo vážný zdravotní stav obviněného, je možno od dalšího průběhu trestu upustit, nemohou ale vinu ani anulovat, ani promlčet. Narůstá-li u nás absence jakýchkoli morálních postulátů a regulativů a nahrazuje-li to „všemocný“ zákon trhu, připomíná to jízdu na divoké horské dráze bez ochranných zábradlí, a hlavně bez brzd. Domyslet si důsledky je na každém z nás.
Odpouštět může jen Bůh a člověk jen tomu, kdo mu ublížil. Za nikoho jiného odpouštět nemohu. To přitom nezbavuje soudce povinnosti přihlížet ke všem okolnostem, jež se na přestoupení zákona podílely, právě naopak. Anulovat provinění sama by to však nemělo. Jsem proto skeptický ke všem druhům amnestie. Je namístě jen tehdy, vymaželi nespravedlivě uložené tresty (například za totality) a nastolí tak právo.
Léta prošlá od provinění je nemohou smazat, zvláště ne v uvedených případech. V závažných okolnostech, jako stáří nebo vážný zdravotní stav obviněného, je možno od dalšího průběhu trestu upustit, nemohou ale vinu ani anulovat, ani promlčet. Narůstá-li u nás absence jakýchkoli morálních postulátů a regulativů a nahrazuje-li to „všemocný“ zákon trhu, připomíná to jízdu na divoké horské dráze bez ochranných zábradlí, a hlavně bez brzd. Domyslet si důsledky je na každém z nás.