Paní Paroubková mě docela šokovala. Asi nepamatuje,že za totality se stále na něco vybíralo.Nějaké procento,či půlprocento z platu na Vietnam,Kambodžu,na kde co.Stále jsem protestovala,protože se mi zdálo hrozné,že mám nedobrovolně na něco dávat.Máme demokracii a ať se každý rozhodne,komu nebo na co své peníze dá.Stále dávám,ale ověřím si komu a na co.Naše republika potřebuje nové dálnice,opravu silnic,některé obce či městské části nemají kanalizaci atd.atd.Ve své domácnosti si vylučovací metodou rozhodnu,co se může koupit.Myslím,že by se tak měl chovat i stát.Když na něco nemám,tak to nemohu mít.Nebo počkám,protože jsou důležitější věci.Kaplického knihovna mě nezajímá,protože nebydlím v Praze.Akorát mi bylo divné,že předsedkyně komise,která vybírala nejlepší návrh byla paní Jiřičná,která údajně s p.Kaplickým mnoho let žil,jak jsem se dočetla.