Nestává se často, že by se tento deník věnoval tak závažné problematice, jakou je úbytek úrodné zemědělské půdy. Za to paní redaktorce Evě Hníkové patří dík.
Je-li pravda, že od roku 1990 činí zastavěná plocha supermarketů 20 tisíc hektarů (tj. jedna polovina okresu Kroměříž) a celkový zábor na stavbu dálnic, domů a různých průmyslových a podnikatelských zón představuje rozlohu Zlínského kraje, jedná se o stav alarmující. Média, probuďte se!
Osobně se domnívám, že hodnota půdy (zemědělské i lesní) převyšuje všechna jiná národní bohatství. Není jen rodinným stříbrem, ale něčím daleko hodnotnějším. Stále platí letitá moudrost: „Blato – zlato“, kterou si od nepaměti předávali sedláci z generace na generaci. Zachovejme ji proto úrodnou i pro generace další. Námi, co žijeme dnes, život na této planetě nekončí.
Za komunismu jsme zpravidla vtichosti kritizovali zábory orné půdy v lokalitách s nejlepší bonitou. A to někdy jen proto, že patřila nepohodlnému sedlákovi – nepříteli dělnické třídy. Na vesnicích to platilo téměř ve 100 procentech případů při budování družstevních farem. Neprotestovali ani sedláci vlastníci – nemohli. Dnes můžeme, ale mlčíme. Jsme neteční. Neměli bychom – nejen zemědělci, ale i jiné profese včetně ochránců přírody – bránit tomu, aby při rozhodování o osudu k záboru vytypované půdy, nepřeválcovalo krátkodobé, ryze ekonomické hledisko všechna ostatní?
Zábor půdy pro jakoukoli investici je nevratným procesem a tuto skutečnost bychom si měli všichni, kterým záleží i na budoucnosti, připomínat dnes a denně. Tam, kde dojde k záboru a následné likvidaci ornice, končí fotosyntéza, čímž se naruší přirozený koloběh vody v přírodě a mimo jiné se změní také – do té doby optimální – využití sluneční energie.
Legislativa by měla zpřísnit pravidla pro zábory k nezemědělským účelům. Obce a města musí daleko zodpovědněji přistupovat ke zpracovávání územních plánů a snažit se pro investice využívat ploch ostatních, které už nelze do procesu zemědělského či lesního využití vrátit.
Je-li pravda, že od roku 1990 činí zastavěná plocha supermarketů 20 tisíc hektarů (tj. jedna polovina okresu Kroměříž) a celkový zábor na stavbu dálnic, domů a různých průmyslových a podnikatelských zón představuje rozlohu Zlínského kraje, jedná se o stav alarmující. Média, probuďte se!
Osobně se domnívám, že hodnota půdy (zemědělské i lesní) převyšuje všechna jiná národní bohatství. Není jen rodinným stříbrem, ale něčím daleko hodnotnějším. Stále platí letitá moudrost: „Blato – zlato“, kterou si od nepaměti předávali sedláci z generace na generaci. Zachovejme ji proto úrodnou i pro generace další. Námi, co žijeme dnes, život na této planetě nekončí.
Za komunismu jsme zpravidla vtichosti kritizovali zábory orné půdy v lokalitách s nejlepší bonitou. A to někdy jen proto, že patřila nepohodlnému sedlákovi – nepříteli dělnické třídy. Na vesnicích to platilo téměř ve 100 procentech případů při budování družstevních farem. Neprotestovali ani sedláci vlastníci – nemohli. Dnes můžeme, ale mlčíme. Jsme neteční. Neměli bychom – nejen zemědělci, ale i jiné profese včetně ochránců přírody – bránit tomu, aby při rozhodování o osudu k záboru vytypované půdy, nepřeválcovalo krátkodobé, ryze ekonomické hledisko všechna ostatní?
Zábor půdy pro jakoukoli investici je nevratným procesem a tuto skutečnost bychom si měli všichni, kterým záleží i na budoucnosti, připomínat dnes a denně. Tam, kde dojde k záboru a následné likvidaci ornice, končí fotosyntéza, čímž se naruší přirozený koloběh vody v přírodě a mimo jiné se změní také – do té doby optimální – využití sluneční energie.
Legislativa by měla zpřísnit pravidla pro zábory k nezemědělským účelům. Obce a města musí daleko zodpovědněji přistupovat ke zpracovávání územních plánů a snažit se pro investice využívat ploch ostatních, které už nelze do procesu zemědělského či lesního využití vrátit.