Jsem velice tolerantní člověk. Uznávám zrušení trestu smrti, uznávám vězení jako formu částečně trestu a částečně jako možnost převýchovy. Umím pochopit, že nejrůznější trestná činnost počínaje drobnými krádežemi, může mít hluboký podtext a obviněný má právo na tolik polehčujících okolností, kolik mu jeho šikovný právník vymyslí. Ale nikdy se nesmířím s tresty za násilí pachaném na dětech. Jsem pobouřena, že se stát umožňuje uvěznit a převychovávat tak nízká a zvrhlá individua. Nechci metodu oko za oko - život za život. Chci jen ochránit další a další děti. Byla bych ochotná jít i tak daleko, že bych nerozlišovala, zda zločin spáchá dítě, mladistvý nebo dospělý. Hrůza a tragedie takového činu je nepředstavitelná. Chtěla bych, aby ti, kteří se dopustili zločinu na dětech byli potrestáni trestem nejpřísnějším, protože nemají v lidské společnosti místo. Není žádná polehčující okolnost, omluva nebo vysvětlení pro tak zvrácené činy. Umím omluvit, pochopit a odpustit. Ale nikdy ne v případě, že v sázce je život dítěte.