Předseda zelených ovšem dosud vystupoval jako antipapaláš, jako apoštol nové, věcné a slušné politiky. Nechá se snad po Zaorálkově vzoru vozit domů vládním vrtulníkem?
Bursík jistě ví, že první verze zprávy bude ještě podrobena oponentuře a další diskusi, než bude v říjnu definitivně zveřejněna. Volat si teď pod různými nejapnými záminkami Pačese na kobereček je nejen předčasné, ale i prozrazuje strach.
A ten strach je pochopitelný. Zpráva doporučí, aby Česko do budoucna počítalo s jadernou energií. To si troufáme předpovědět ne díky nějakým zákulisním informacím, ale protože k tomuto závěru dnes docházejí všichni rozumní lidé kromě těch, kterým v tom brání jejich tradiční víra. A to jsou i čeští zelení.
Je to nezáviděníhodná situace, neboť žádný ze zelených receptů v reálném světě příliš neobstál. Alternativní zdroje energie? Žádný zářez do naší energetické spotřeby neudělaly, pokrývají asi pět procent spotřeby, a to se elektřina z nich vykupuje za ceny dvakrát až šestkrát vyšší, než je cena prodejní. Zemní plyn? Zvyšuje naši závislost na Rusku. Biopaliva?
Biopotraviny v poslaneckém bufetu
Se započtením všech důsledků přispívají k vypouštění skleníkových plynů neméně než fosilní paliva. Přitom zvedají cenu potravin, a to podle různých zdrojů přibližně o třetinu. Evropská unie se pokusila přijít se spásnou odpovědí, kterou po ní Bursík opakuje: jen americká biopaliva zvedají ceny potravin, evropská ne. To už je zoufalství - jako by se v Evropě řepka pěstovala na betonu. Druhá generace biopaliv? Je třeba dopřát výzkumu ještě hodně času, než budou na trhu. To už ale mluvíte jako Dick Cheney.
Takže se zdá, že jedinou viditelnou stopou, kterou zelené snažení v české politice zanechá, bude nabídka biopotravin v poslaneckém bufetu. U toho zůstane, neboť záměr ministra Lišky rozšířit je z umělého parlamentního prostředí do školních jídelen se těžko uskuteční. Průměrní rodiče totiž nemají poslanecké platy.
Měli bychom mít pro zelené trochu pochopení. Smiřování se s jadernou energetikou pro ně musí být asi tak obtížné, jako bylo pro západoevropské socialisty vzdát se myšlenky znárodnění. Trvalo jim to desítky let a neobešlo se to bez bolestných roztržek. Na druhou stranu postavit jadernou elektrárnu trvá nejméně patnáct let.
Bursík jistě ví, že první verze zprávy bude ještě podrobena oponentuře a další diskusi, než bude v říjnu definitivně zveřejněna. Volat si teď pod různými nejapnými záminkami Pačese na kobereček je nejen předčasné, ale i prozrazuje strach.
A ten strach je pochopitelný. Zpráva doporučí, aby Česko do budoucna počítalo s jadernou energií. To si troufáme předpovědět ne díky nějakým zákulisním informacím, ale protože k tomuto závěru dnes docházejí všichni rozumní lidé kromě těch, kterým v tom brání jejich tradiční víra. A to jsou i čeští zelení.
Je to nezáviděníhodná situace, neboť žádný ze zelených receptů v reálném světě příliš neobstál. Alternativní zdroje energie? Žádný zářez do naší energetické spotřeby neudělaly, pokrývají asi pět procent spotřeby, a to se elektřina z nich vykupuje za ceny dvakrát až šestkrát vyšší, než je cena prodejní. Zemní plyn? Zvyšuje naši závislost na Rusku. Biopaliva?
Biopotraviny v poslaneckém bufetu
Se započtením všech důsledků přispívají k vypouštění skleníkových plynů neméně než fosilní paliva. Přitom zvedají cenu potravin, a to podle různých zdrojů přibližně o třetinu. Evropská unie se pokusila přijít se spásnou odpovědí, kterou po ní Bursík opakuje: jen americká biopaliva zvedají ceny potravin, evropská ne. To už je zoufalství - jako by se v Evropě řepka pěstovala na betonu. Druhá generace biopaliv? Je třeba dopřát výzkumu ještě hodně času, než budou na trhu. To už ale mluvíte jako Dick Cheney.
Takže se zdá, že jedinou viditelnou stopou, kterou zelené snažení v české politice zanechá, bude nabídka biopotravin v poslaneckém bufetu. U toho zůstane, neboť záměr ministra Lišky rozšířit je z umělého parlamentního prostředí do školních jídelen se těžko uskuteční. Průměrní rodiče totiž nemají poslanecké platy.
Měli bychom mít pro zelené trochu pochopení. Smiřování se s jadernou energetikou pro ně musí být asi tak obtížné, jako bylo pro západoevropské socialisty vzdát se myšlenky znárodnění. Trvalo jim to desítky let a neobešlo se to bez bolestných roztržek. Na druhou stranu postavit jadernou elektrárnu trvá nejméně patnáct let.
