Kdo podepíše ručitelský závazek, musí počítat s tím, že bude popřípadě platit. Ale nikdo nemusí nechat věci dojít až do exekuce. Dříve byla exekuce osobní ostudou, šlo také o čest. Dnes má řada dlužníků pocit, že to nějak ustojí, když budou hrát „mrtvého brouka“. Pak se diví.
Nemyslím, že naše exekuční předpisy jsou „drakonické“. Při exekučních srážkách ze mzdy poskytují dlužníkovi významnou ochranu omezením měsíční možné srážky (to omezení je dokonce větší, než píšete (takže dlužníkovi jako zaměstnanci zbude nejen nepostižitelná částka, ale ještě 1 až 2 třetiny zbytku). Podobnou ochranu však nelze poskytovat prostředkům, které má dlužník na běžném či jiném účtu u banky. Tam peníze splynou a právní důvod jejich připsání na účet již banka nerozlišuje. Za rozsah odepsání z účtu dlužníka exekutor nemůže, protože banka má ze zákona povinnost – jakmile je tento způsob exekuce nařízen – odepsat celou vymáhanou částku anebo alespoň to, co na účtu je či během šesti měsíců přibude.
Dlužník nemá povinnost si svou mzdu nechat posílat na účet. Bude tedy takto postižen jen jednou – v dalším měsíci už může dát svému zaměstnavateli pokyn, aby mu mzdu (po srážce) vyplácel v hotovosti. To mohl ostatně předvídavý dlužník učinit již dříve. Nepochybně o hrozícím vymáhání věděl, vždyť k exekuci musí být vždy exekuční titul a vždy ji musí nařídit soud. Exekuce nespadne jako blesk z čistého nebe.
To, co jste nazvali dírou v zákoně, žádnou dírou není, je to záměr. Je pak otázkou, zda má ustoupit zákonodárce (tím, že poskytne zvýšenou ochranu i prostředkům na účtu dlužníka a vystaví se kritice věřitelů) anebo mají svou situaci aktivně řešit dlužníci sami. Já si myslím to druhé.
Nemyslím, že naše exekuční předpisy jsou „drakonické“. Při exekučních srážkách ze mzdy poskytují dlužníkovi významnou ochranu omezením měsíční možné srážky (to omezení je dokonce větší, než píšete (takže dlužníkovi jako zaměstnanci zbude nejen nepostižitelná částka, ale ještě 1 až 2 třetiny zbytku). Podobnou ochranu však nelze poskytovat prostředkům, které má dlužník na běžném či jiném účtu u banky. Tam peníze splynou a právní důvod jejich připsání na účet již banka nerozlišuje. Za rozsah odepsání z účtu dlužníka exekutor nemůže, protože banka má ze zákona povinnost – jakmile je tento způsob exekuce nařízen – odepsat celou vymáhanou částku anebo alespoň to, co na účtu je či během šesti měsíců přibude.
Dlužník nemá povinnost si svou mzdu nechat posílat na účet. Bude tedy takto postižen jen jednou – v dalším měsíci už může dát svému zaměstnavateli pokyn, aby mu mzdu (po srážce) vyplácel v hotovosti. To mohl ostatně předvídavý dlužník učinit již dříve. Nepochybně o hrozícím vymáhání věděl, vždyť k exekuci musí být vždy exekuční titul a vždy ji musí nařídit soud. Exekuce nespadne jako blesk z čistého nebe.
To, co jste nazvali dírou v zákoně, žádnou dírou není, je to záměr. Je pak otázkou, zda má ustoupit zákonodárce (tím, že poskytne zvýšenou ochranu i prostředkům na účtu dlužníka a vystaví se kritice věřitelů) anebo mají svou situaci aktivně řešit dlužníci sami. Já si myslím to druhé.