Pan Petráček se ve svém úhlu pohledu projevil jako naprostý pokrytec, když tvrdí, že označit Gruzii za agresora by znamenalo "popírání české zkušenosti a zájmů", neboť i prvorepublikové Československo se podobných aktů agrese dopustilo. Takový nekritický souhlas s historickými událostmi a pochybná logika ve smyslu "my jsme to udělali také, takže je to správné" jsou výsměchem všem principům, na kterých by vzdělaná moderní společnost měla stát, a úrovní žurnalistiky jej posouvají do pozice propagandisty. Hájením gruzínské agrese proti oblastem a lidem, které nechtějí být součástí této země a podřizovat se vůli tamní vlády, zároveň prokazuje svůj pravděpodobný světonázor, že lidé jsou zde pro stát (podobně jako ovce pro pastýře nebo figurky pro šachistu), nikoli stát pro lidi. Není to však jen pan Petráček, čí názor na gruzínskou situaci je pochybný, neboť i politici, hledající pse udorozdíly mezi Kosovem a Abcházií a Jižní Osetií, ukazují, že reálpolitika je jim mnohem milejší než svoboda a právo na sebeurčení, jež tak rádi vzletnými slovy vyzdvihují.