Mraky nad Slavkovem

Pověst Rosnerových bez ohledu na jejich vinu či nevinu nedostatkem informací trpí, důvěra se vytrácí, přibývá škodolibých hlasů a zodpovědní začínají od případu dávat ruce pryč. Obvinění manželé nikde nenacházejí zastání, před novináři se -zřejmě na doporučení policie - odmítají hájit a jejich advokáti se schovávají za povinnou mlčenlivost. 

 Celý měsíc trvalo vyšetřovatelům, než stihli vyslechnout všechny svěřence z rodiny. Až poté se mohli Rosnerovi nadechnout na svobodě. Pěstounka přitom už dříve prodělala mozkovou mrtvici, její manžel trpí cukrovkou. Bez vzájemného kontaktu a hlavně bez styku s dětmi po tak dlouhou dobu nikdy nebyli.

V naprosté izolaci oslavili dokonce i třicáté výročí svatby. Unavení, zdrcení, bez naděje, že se vše vrátí do starých kolejí, minulý pátek opustili brněnskou vazební věznici, kde je čekala jen jejich „nová rodina“ - pětadvacet novinářů. Jinak nikdo.

Svěřenci skončili v ústavu
Co se tedy v nenápadném domě ve Slavkově u Brna stalo? Obvinění prý vznesli dva chlapci v pubertě - podle ředitele základní školy, kterou navštěvují, už podruhé. Své první nařčení před časem stáhli, sám ředitel jakékoliv násilí na obou mladících vylučuje.

Žalobci se ohánějí řadou listinných důkazů, konkrétnější nejsou, a jak už je dobrým zvykem, svoji práci skrývají za „přísné informační embargo“. Slavkovští mají naopak jasno. Je to pomsta chlapců za tvrdý režim, tvrdí shodně.

Úřady krátce po podezření na pěstouny vymysleli překvapivě sofistikovanou fintu. Sociální pracovníci zamířili po zahájení vyšetřování k Rosnerům pro důležitý podpis na listinu, které všechny děti i dospělé svěřence posílá do ústavní péče na „odlehčovací pobyt“.

Údajně bez konkrétních informací a náznaku, že by existovaly vážnější problémy. Pěstouni souhlasili. Jen co mikrobus s dětmi opustil Slavkov, do domu vešli kriminalisté a došlo na zatčení. Policejní celu pak plynule střídal pobyt ve vazbě. V případě prokázání viny může následovat až osmileté vězení.

Proč držet pod zámkem doposud bezúhonné a nemocné lidi? Důvodem je prý silná citová závislost dětí na pěstounech a strach, že by došlo k jejich ovlivňování. Připomeňme opět, že devět zletilých i nezletilých svěřenců včetně „oznamovatelů“ týrání skončilo v ústavu na Kociánce. Efektivnější než zavřít pěstouny pod zámek by bylo jistě zamezit jejich styku s dětmi jinou formou, třeba zákazem návštěv v ústavu. Nestalo se.

Není zbytí, je třeba oprášit kuřimskou kauzu, toho času v přestávce mezi hlavním dějstvím. I proto, že se z mysli žádného z brněnských novinářů nemůže jen tak vytratit. Jejich šest aktérů bratry Ondřeje a Jakuba pálilo cigaretami, řezalo nožem, škrábalo vidličkou, bilo. Vše během zvrácené „terapie“. Co může být horší? V rodině pěstounů, kteří se o děti starají šestadvacet let?

Za mučením podle obžaloby stojí Jan Turek - muž, který evidentně dlouhodobě týral i svoji ženu. I přes to všechno ve vazbě nestrávil jediný den, stejně jako další dva obžalovaní v kauze. Nebyl snad strach, že by i on mohl ovlivňovat svědky? Proč tedy jeho exmanželka zcela otočila a jakékoliv bití i přes řadu důkazů odmítá? Proč ji Turek sám k výslechu vezl autem?

Stačí křivé obvinění...
Jako vždy, i v případu pěstounů však můžeme mít pochybnosti. Mohlo státní vyznamenání nejméně na tři roky ukolébat všechny zodpovědné úředníky, kteří se domnívali, že je v rodině vše v pořádku? Otazníky panují i kolem rozvázané spolupráce pěstounů s Jihomoravským krajem - prý proto, že přijímali stále nové děti.
Tvrdá slova o pěstounském byznysu, řevu v domácnosti, přísných zákazech zní i z úst některých obyvatelů Slavkova. Nezbude než vytrvat do přednesení obžaloby u soudu. Pokud se však i ten nebude konat za zavřenými dveřmi.

Jisté však už teď je, že dalším velkým případem týrání trpí nejen Rosnerovi, ale všichni ostatní pěstouni, nad kterými se náhle - z prosté a našinci vlastní bezmyšlenkovité analogie - objevil stín podezření. Vážnost ztrácí i prezidentská Medaile za zásluhy, kterou Hrad podle své argumentace uděluje po pečlivém pátrání a kterou může odebrat jen soud při odsuzujícím rozsudku.

 A v neposlední řadě se kauza dotýká nás všech, kteří můžeme během několika okamžiků skončit za mřížemi a přijít o dobrou pověst jen proto, že nás někdo křivě obviní.