Tuto pochybnost na první pohled podporuje i rozhovor, který dal někdejší neúspěšný prezidentský kandidát včera Právu. Příčiny konfliktu jsou podle něho složité. Sakašvili jistě udělal fatální chyby, ale Rusko vstoupilo na území cizího státu, což se rovná okupaci. Je to ukázka politiky „nového Ruska“ a jeho imperiálních ambicí. Je taky pozoruhodné, jak dobře bylo Rusko na akci připraveno. Švejnar při té příležitosti kritizuje nejen prezidenta Klause, ale i „českou zahraniční politiku“, která je váhavá, opožděná a nejednotná, není připravena na řešení problémů.
Tenhle názor je přece jen o dost přijatelnější než Klausovo velkoruské stanovisko. Sympatie k panu Švejcarovi bychom však neměli přehánět.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Panu Švejnarovi se to teď mluví. Je v pozici nezúčastněného komentátora. V té pozici by nebyl, kdyby byl zvolen hlasy komunistů a sociálních demokratů, za něž se nestyděl de facto kandidovat (pan Švejnar přitom patří do intelektuálního zázemí Václava Havla: je smutné, jak tyto lidi zaslepuje odpor nejen ke Klausovi, ale i k ODS jako k jeho duchovnímu dítku). Kdyby byl pan Švejnar zvolen, byl by buď v komické pozici člověka, který stojí na dvou rozjíždějících se židlích, nebo by si své dnešní názory musel nechat pro sebe.
Ty Klausovy jsou naproti tomu často nehorázné, ale i on je poután vazbami k tomu, kdo ho volil, totiž k ODS. Bylo by pro něho krajně obtížné jít do všech důsledků proti vlastní straně.
Velmi jsem souhlasil s Jiřím Paroubkem v tom, že prezidentská volba nebyla ve skutečnosti volba mezi Klausem a Švejnarem, ale mezi Topolánkem a Paroubkem. Klausovo vyvádění je jen dílčí korektura: byla to volba mezi tak trochu Topolánkem a Paroubkem.
Smutný důkaz o tom, jak nepříjemným situacím českého voliče vystavuje česká politika.