Nechtěně tak dokládá, že se musí - podobně jako se Miloš Zeman sám chválil - hájit sám. A protože se hájí proti svým vlastním tezím, stává se sám sobě dialektikem.
Dialektika tu byla přítomna vždy a byla plodná. To, co na pohled vypadalo jako souboj Havla a Klause ve stylu kdo s koho, mělo své teze, antiteze a syntézy. Zvítězí Havlův evropský federalismus, nebo Klausův národní zájem? Syntézou je české členství v Evropské unii, ale s důrazem na americkou vazbu. Jak ale vypadá dialektika, hájí-li Klaus sám sebe?
Když prezident v článku pro MF DNES napsal, že zodpovědnost za vyvolání války jasně padá na Gruzii, stejně jasně se přiklonil k ruské verzi příběhu, beroucí v potaz jen 8. srpen. Co verze gruzínská, opírající se o ruské provokace měsíce předtím?
Když teď píše na webu „Nejsem si vědom, že bych kdykoli, jakkoli hodnotil Rusko“, jedná věru jako dialektik. Teze: podporuji ruskou verzi. Antiteze: Rusko nehodnotím. Syntézu dodáme sami: jdu Rusku na ruku. Jako z Prodané nevěsty: Nejsem medvěd, jsem Vašek.
Jsem Vašek, ne medvěd
Když někdo chodí jako kachna a kváká jako kachna, je to kachna, jak říká staré úsloví i selský rozum. Když někdo dva týdny podporuje ruskou verzi války v Gruzii, nemůže se divit, že je pokládán za obhájce Moskvy, ba rusofila. Václav Klaus se tomu ale na své webové stránce diví.
