Jenže i zde lze pozorovat zřetelné známky vítězství formy nad obsahem. V rámci povinné části tohoto „rituálu“ (učte se, děti, a nezlobte!) se pan Liška projevil jako typický školní úředník, jehož parodoval film Obecná škola – neradí sice dětem olizovat zmrzlé zábradlí, zato mnohé inspiruje k tomu, aby své učitele natočili na mobil a vystavili na internetu.
Svým neobratným „tepáním nešvarů“ ministr, možná nevědomky, upozornil na další aspekt školní docházky: srážku mozků a myslí čerstvých a neopotřebovaných a v jistém smyslu ještě čistých s rutinérstvím a násilnou akulturací (pro společnost samozřejmě potřebnou).
Přejme všem žákům, aby si zachovali jistou míru rebelantství a víry ve vlastní úsudek, obojí se jim v životě (nikoli však ve škole) bude hodit.
Děti, neměkněte!
Ministr školství v Česku z nějaké podivné setrvačnosti (zdráháme se mluvit o tradici) pronáší prvního září k žákům i učitelům projev. Mladý a celkem sympatický ministr se této povinnosti chtěl zmocnit nově. Proto vytvořil projev znatelně méně úřednický než jeho předchůdci.
