Geograf Vladimír Baar nemá tak docela pravdu; kdyby měla šmahem platit první věta v titulku (ale ten možná zformulovala až redakce), musel by Francii obývat Franc, Anglii Angl apod. Má ovšem pravdu, že náležitěji utvořené obyvatelské jméno od Osetie by v češtině znělo Oset a odtud osetský; však také Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) tyto kratší podoby uvádí na prvním místě před Osetinec, osetinský. Avšak přípona -inec zde není jen „ruská“, jak ukazuje typ Dalmácie – Dalmatinec. Říká-li autor dále ještě důrazněji, že „pro Kabardu jsou tvary Kabardinec a kabardinský v češtině jednoznačně špatně“, zapomíná na typ Levanta – Levantinec, levantinský (i když toto přídavné jméno uvádí SSJČ jako řidší, až po systémovější podobě levantský). Navíc bych v citovaném úryvku od ctitele jazykové čistoty očekával, že tvary (lépe podoby) jsou „špatné“, nikoli „špatně“.
Čeština je ve slovotvorbě nesmírně bohatý jazyk a ne všechno, co se nám nelíbí, lze svádět na jinojazyčné vlivy (dnes ruské, dříve zejména německé). Připouštím, že autorem navrhované kratší podoby jsou tvořeny systémověji; neříkal bych jim však „správné“, nýbrž vhodnější.
Čeština je ve slovotvorbě nesmírně bohatý jazyk a ne všechno, co se nám nelíbí, lze svádět na jinojazyčné vlivy (dnes ruské, dříve zejména německé). Připouštím, že autorem navrhované kratší podoby jsou tvořeny systémověji; neříkal bych jim však „správné“, nýbrž vhodnější.