Mluvil o postupující finanční krizi, která prý bude mít na Českou republiku jen malý dopad ve formě zpomalení hospodářského růstu, které podle něj stejně muselo přijít.
„Česká ekonomika jela několik let na hranici svých kapacit, byla přehřátá. Všichni jsme čekali, i bez toho, co se děje ve Spojených státech, mírné zpomalení. To zpomalení bude pravděpodobně větší,“ řekl Kalousek.
Paroubkovy „seriózní“ odhady
Lidovecký ministr se však mýlí. Všichni se zpomalením hospodářského růstu nepočítali. Třeba Kalouskovi bývalí koaliční partneři z ČSSD vždy hýřili optimismem. „Ten růst bych viděl tak někde v rozmezí pěti šesti procent v těch příštích čtyřech letech,“ prohlašoval například Jiří Paroubek ještě koncem května 2006 v předvolební debatě České televize a svůj odhad označil za „seriózní“.
Buď jeho vláda nehorázně rozhazovala peníze proto, že svým odhadům Paroubek opravdu věřil, anebo tímto argumentem nezodpovědnou rozpočtovou politiku jen obhajoval. Každopádně se ve svém odhadu krutě spletl. V rozhazování z eráru mu v poslední fázi sociálnědemokratické éry poslušně asistoval ministr financí Bohuslav Sobotka, kterého komentátor Pavel Páral jednou trefně označil za „nejslabšího ministra financí od roku 1918, včetně protektorátu“. Proto je zcela neuvěřitelné, že má Sobotka dost drzosti na to, aby teď kritizoval koaliční návrh státního rozpočtu na rok 2009.
Včerejší Hospodářské noviny mu otiskly text, v němž hned v první větě vládě vytýká, že návrh rozpočtu je postaven na zcela nereálném odhadu hospodářského růstu. Od Sobotky, který za celou dobu svého působení v křesle ministra financí připravoval schodkové rozpočty a prošustroval dobu vhodnou k přípravě na horší časy, to však zní jako provokace malého spratka.
Jako mnohem nehoráznější drzost zní ze Sobotkových úst výzva k neprodleným přípravám na zvládnutí „očekávaného ekonomického útlumu“. Sobotka by chtěl vytvářet „stabilizační rozpočtovou rezervu“, kterou by naplnil zastavením projektu elektronické státní pokladny za 2,1 miliardy korun, zrušením plánu na zavedení elektronických dálničních známek za dvě miliardy korun a omezením vládních marketingových aktivit v součtu za 420 milionů korun. Tím by vláda ušetřila 4,5 miliardy, ale snad ani prosťáček Sobotkova typu si nemůže myslet, že tak naditý rezervní fond může v eventuální krizi něčemu pomoci.
Jiná doporučení, jak efektivně spořit, však Sobotka ve svém článku neuvádí. Mladý fiskální génius z Lidového domu však nezapomněl dodat, že „škrty se přitom nesmí dotknout výdajů na vzdělání, na penze, na podporu nových pracovních míst a také na platy zaměstnanců veřejného sektoru“. Aspoň že už nezmiňuje jiné sociální výdaje, které dřív sociální demokraté považovali za nedotknutelné a bez problému je navyšovali.
Říká-li však Sobotka, že „důležité je začít s výdajovou stranou státního rozpočtu něco racionálního dělat“, pak je třeba – oblíbenými slovy Václava Klause – s plnou vážností panu Sobotkovi vzkázat: První, kdo začal po letech s výdajovou stranou státního rozpočtu něco dělat, byla vláda Mirka Topolánka. Jestli si toho Bohuslav Sobotka nevšiml, mohl aspoň zaznamenat hysterický křik svých stranických kolegů, kteří právě za úsporné kroky v sociální oblasti nebo ve zdravotnictví Topolánkovu vládu tvrdě kritizují. Nebo si mohl všimnout, co se píše na předvolebních plakátech ČSSD.
ČSSD nic nevymyslí
Sociální demokraté jsou legrační. Jejich předseda Jiří Paroubek chce o víkendu sepsat návod, jak čelit důsledkům finanční krize. Už teď si můžeme představit, jak bude asi vypadat. Jen další předvolební výkřik, jehož cílem bude zostuzení vlády. Nic jiného totiž ani Paroubek ani Sobotka vymyslet nemohou. Jediný realistický návrh může obsahovat jen a pouze rozpočtové škrty. Kdyby je však sociální demokraté o víkendu hodili na papír v nějaké racionální podobě, rovnou by tím přiznali, že jejich předvolební agitka je do posledního detailu nesplnitelná.
Paroubek, Sobotka a s nimi celá ČSSD se tak vmanévrovali do pasti. Na jedné straně varují vládu před krizí a vyzývají k akci, na druhé straně před volbami slibují vyšší výdaje z rozpočtu. I pomaleji chápající volič musí na ten očividný rozpor do čtrnácti dnů přijít.
Drzý jako Sobotka
Ministr financí Miroslav Kalousek včera uklidňoval českou veřejnost. „Končí naprosto výjimečně dobré časy a začínají normální časy, ale ne časy mimořádné, které by vyžadovaly mimořádná opatření,“ prohlásil na tiskové konferenci po setkání s předsedou vlády a guvernérem centrální banky.
