Tancuj, tancuj, vykrúcaj

Podle Vondry jsou rozsáhlé české aktivity ruských tajných služeb věc známá a běžná a média to zbytečně nafoukla. Není důvod, proč by se občané měli znepokojovat, zpravodajské služby a vláda má situaci pevně v rukou.

Nevím, co je vládě do toho, o čem noviny píší a o čem ne. Navíc znepokojení je na místě. Je zjevné, že aktivity Ruska se stupňují v souvislosti se sporem o americkou radarovou základnu. Rusko se nijak netají tím, že by své bývalé evropské kolonie rádo dostalo opět pod kontrolu. Česko pro ně má klíčový strategický význam a navíc se vzhledem k vnitřnímu rozvratu zdá být snadným a chutným soustem. Americkou přítomností (byť i jen symbolickou) by sousto dosti ztrpklo.

Vondra si notoval s předsedou KSČM Filipem, pokud jde o konec bilaterálního světa. To je krutý omyl. Bilaterální svět snad přestal existovat pro Nový Zéland. Tady, ve střední Evropě, se ruskými ambicemi obnovil. A není pravda, jak tvrdí Vondra, že jsme sevřeni mezi Ruskem a Německem, to je výron šovinismu z devatenáctého století. Jsme sevřeni mezi Západem a Ruskem a můžeme si vybrat. Výběr by po zkušenostech z let 1945-1989 neměl být těžký.

Druhý vykrúcavý taneček předvedl v tomtéž pořadu pan Zaorálek. ČSSD se rozhodla nepodpořit vládní žádost o vyslání dalších vojáků do Afghánistánu. Dalo se to čekat. Zaorálek je přesvědčen, že vyslání vojáků neposílí bezpečnost oblasti a domnívá se, že je naléhavější poskytnout vojáky do budovaných evropských jednotek rychlé reakce.

To je pozoruhodné: radar ČSSD vadí mj. proto, že není pokryt NATO, u Afghánistánu jí ani pokrytí NATO nestačí a chtěla by evropské síly. Evropské síly by ovšem mohly být užitečné: třeba tenkrát, pokud by byly s to pomoci postkomunistickým zemím tísněným ruským tlakem. Jenže to by si o takovou pomoc ty země (například ČR) musely jasně říci a Evropa by musela být ochotna a schopna ji poskytnout. Obojí je jen velmi málo pravděpodobné.