Lidovky.cz

Žádná jednoznačná lež. Jen skutečnost

Názory

  18:25
Ad LN 3. 10.: Klementinum na hranici kolapsu? To dávno neplatí
Uražená ješitnost se bohužel může zmocnit i mužů ctných, vynikajících odborníků, korektních gentlemanů, majících nesporné zásluhy o dobrou věc. První nekomunistický ředitel Národní knihovny, který strávil v této funkci dlouhých čtrnáct let, komeniolog a dlouholetý knihovník Vojtěch Balík, označil (Klementinum na hranici kolapsu? To už dávno neplatí. LN 3. 10.) můj pohled na současný stav knihovních fondů v barokním areálu pražského staroslavného Klementina (Ministr odkopl knihovnu, knihy jej nezajímají. LN 16. 9.) za „depresivní a jednoznačně lživý“ a za „poplašnou zprávu“.
S adjektivy „depresivní“ a „poplašný“ nemám proč nesouhlasit. Obvinění z „jednoznačné lži“ je však urážkou, proti níž považuji za nutné se nejostřeji ohradit, neboť v mém popisu málo potěšitelné situace v nejvýznamnějšá knihovně v České republice není nic nepravdivého. Jen při výčtu pozitivních změn v jejím provozu v posledních letech nebylo zmíněno, že k nim došlo právě – a až – za ředitelování Vojtěcha Balíka. Ale pozornému čtenáři jistě neuniklo, že jsem nejmenoval ani toho, kdo ho vystřídal ve funkci a s nímž byly spojeny představy o pokračování těchto změn vybudováním zbrusu nové budovy.
Oba muže totiž považuji pouze za tragické postavy v dramatu režírovaném chaotickým režisérem jménem ministerstvo kultury. Trvám na tom, že areál jezuitské koleje ze šestnáctého století přes všechny stavební revitalizační snahy a budování satelitních prostor nebo vybavování soudobou technikou je stále méně vhodným stánkem pro poskytování knihovnických služeb, jak je potřebuje kulturní společnost nyní již století jedenadvacátého.
V kamenných zdech přes úpravy ve třicátých letech minulého století nikdy nebude moci být vybudováno dostatek výtahů pro přepravu knih, nikdy nebudou moci být ve všech skladištích umístěny automatické přepravníky, nikdy nebude možné zajistit nejdokonalejší klimatizaci, chránící knihy před stále agresivnějším vnějším ovzduším.
Skladiště nikdy nepojmou všechny knihy, bude nutné stavět kdesi další a další depozitáře, z nichž však nikdy nebude dostatečně rychlý přesun knih do rukou čtenáře, mnoho knih se stále bude vracet na své místo ve skladišti až po časové prodlevě, která znemožni jejich poskytnutí dalšímu čtenáři, ve spěchu nejednou špatně zpět do regálů založené knihy definitivně zmizí ve skladištních černých dírách a už nikdo nevysvětlí jejich osud. Stále bude zejména v období zkoušek na vysokých školách nedostatek míst ve studovnách.
Je to nepochybně „depresivní“ a „poplašný“ obraz. Marně však pátrám, co byla v mém článku nebo co v mé dnešní odpovědi na páně exředitelova urážlivá slova je lež, navíc jednoznačná. Neboť pražské Klementinum opravdu není nafukovací a třebaže skvadra tradičně vynikajících knihovníků a dalších obětavých pracovníků, s entuziasmem opravdu nezávisejícím na nepříliš povzbuzujících mzdách, zatím situaci zvládá a čtenáři jsou buď shovívaví nebo smíření, je opravdu na místě, aby někdo už něco konal. Nepopíral jsem zásluhy Vojtěcha Balíka, ale můj článek byl o něčem jiném – o nepochopitelném chování ministerstva kultury, nejprve horujícím pro výstavbu zbrusu nové knihovny, pak nečinně přihlížejícím, jak se tato idea dostává mezi mlýnské kameny nejrůznějších dalších nepříliš souvisejících zájmů, a nakonec ustupujícím k statu quo ante. Psal jsem o ztrátě šancí nebo přinejmenším času a to také nebyla lež.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.