V učebnici pro menšinové národnosti by měly být užívány názvy oba, ty současné (úřední) v každém případě. O tom, které uvádět na prvním místě a které v závorce, by se mělo tolerantně diskutovat, pokud je s tím vůbec spojen jakýkoli problém, k čemuž by docházet nemělo. O tom, že Slota je exot, není pochyb; není ovšem sám, na obou stranách (i jinde) má své kolegy, i když takovou ostudu své zemi veřejně asi nedělají.
Podobně jako Luboš Palata miluji staré nebo historizující mapy a luštím názvy měst, řek a jezer v různých jazycích. Právě teď před takovou mapou sedím a lituji, že se u nás nevydávají a na historické názvy jako Kouba (Cham), Světlá (Zwettl) nebo Líčov (Litschau) se zapomíná. V reálném životě mi pak nevadí, že se v národnostně smíšených oblastech objevují dvoj- nebo vícejazyčné názvy - podle mne by to tak v civilizované části světa mělo být. Jako šofér ovšem dávám přednost názvům v cílové zemi úředním, popřípadě s názvem užívaným v zemi, kde je tabule umístěna, v závorce, takže upřednostňuji Leipzig před Lipskem a Wrocław před Vratislaví. Poněkud mě irituje Belgie, která bez varování mění názvy na silničních ukazatelích podle toho, nacházíme-li se ve Vlámsku nebo Valonsku; vědět, že Mons = Bergen a Tournai = Doornik opravdu nemůže každý!
V každé zemi to však tak samozřejmé není. Trochu se v současném slovensko-maďarském toponymickém konfliktu pozapomnělo, že i naši jižní sousedé Rakušané prožívají podobná traumata, jsou-li nuceni zamířit do Brna, Bratislavy, Znojma či Břeclavi.
Čas od času (například nedávno před rakouskými parlamentními volbami) zaznívají požadavky, aby se názvy měst v sousedních státech uváděly v rakouské podobě, tedy Brünn, Preßburg, Znaim či Lundenburg. Tyto požadavky jsou pak jako vábnička na voliče papouškovány i některými kandidáty na zvolení. Jako vrchol lze uvést sudetorakouský požadavek na to, aby jihomoravské obce uváděly na místních tabulkách i německou podobu jména obce, snad aby Sudeťáci nezabloudili.
Už jsme také pozapomněli, že jsme opravdu (asi do poloviny 90.let minulého století) v Rakousku a Německu jezdili podle ukazatelů na Brünn, Preßburg, Pilsen, Budweis, Eger nebo Klentsch. Někde, na vedlejších silnicích, snad ještě takovéto směrovky existují. (Ostatně i ve výšezmíněné Belgii jsme občas nuceni jet směrem na Rijsel, míříme-li do francouzského Lille!) Samy tyto názvy mi nevadí, protože obrážejí historii a jsou svým způsobem krásné. Ale na dopravních směrovkách a na mapách by určitě měly být názvy reálné a ty cizojazyčné nebo historické snad jen, podle účelu, v závorce. Často je to i reklamně užitečné - kdo v cizině tuší, že bitva u Austerlitz se odehrála u Slavkova? Ale k tomu účelu dobře slouží směrovky jiné.
Zdá se, že nejde jen o toponymické trauma "uherské", nybrž "rakousko-uherské". Nejen.
Podobně jako Luboš Palata miluji staré nebo historizující mapy a luštím názvy měst, řek a jezer v různých jazycích. Právě teď před takovou mapou sedím a lituji, že se u nás nevydávají a na historické názvy jako Kouba (Cham), Světlá (Zwettl) nebo Líčov (Litschau) se zapomíná. V reálném životě mi pak nevadí, že se v národnostně smíšených oblastech objevují dvoj- nebo vícejazyčné názvy - podle mne by to tak v civilizované části světa mělo být. Jako šofér ovšem dávám přednost názvům v cílové zemi úředním, popřípadě s názvem užívaným v zemi, kde je tabule umístěna, v závorce, takže upřednostňuji Leipzig před Lipskem a Wrocław před Vratislaví. Poněkud mě irituje Belgie, která bez varování mění názvy na silničních ukazatelích podle toho, nacházíme-li se ve Vlámsku nebo Valonsku; vědět, že Mons = Bergen a Tournai = Doornik opravdu nemůže každý!
V každé zemi to však tak samozřejmé není. Trochu se v současném slovensko-maďarském toponymickém konfliktu pozapomnělo, že i naši jižní sousedé Rakušané prožívají podobná traumata, jsou-li nuceni zamířit do Brna, Bratislavy, Znojma či Břeclavi.
Čas od času (například nedávno před rakouskými parlamentními volbami) zaznívají požadavky, aby se názvy měst v sousedních státech uváděly v rakouské podobě, tedy Brünn, Preßburg, Znaim či Lundenburg. Tyto požadavky jsou pak jako vábnička na voliče papouškovány i některými kandidáty na zvolení. Jako vrchol lze uvést sudetorakouský požadavek na to, aby jihomoravské obce uváděly na místních tabulkách i německou podobu jména obce, snad aby Sudeťáci nezabloudili.
Už jsme také pozapomněli, že jsme opravdu (asi do poloviny 90.let minulého století) v Rakousku a Německu jezdili podle ukazatelů na Brünn, Preßburg, Pilsen, Budweis, Eger nebo Klentsch. Někde, na vedlejších silnicích, snad ještě takovéto směrovky existují. (Ostatně i ve výšezmíněné Belgii jsme občas nuceni jet směrem na Rijsel, míříme-li do francouzského Lille!) Samy tyto názvy mi nevadí, protože obrážejí historii a jsou svým způsobem krásné. Ale na dopravních směrovkách a na mapách by určitě měly být názvy reálné a ty cizojazyčné nebo historické snad jen, podle účelu, v závorce. Často je to i reklamně užitečné - kdo v cizině tuší, že bitva u Austerlitz se odehrála u Slavkova? Ale k tomu účelu dobře slouží směrovky jiné.
Zdá se, že nejde jen o toponymické trauma "uherské", nybrž "rakousko-uherské". Nejen.