Její odpůrci naopak argumentují: Tyto „principy“ jsou jen prázdné, bezobsažné floskule, hranice v Evropě neexistují jen tehdy, když to je výhodné pro silné hráče, a rovnoprávnost je jen fikce. Kdo má pravdu?
Nebývalou příležitostí rozsoudit eurofily a euroskeptiky je stávající finanční krize, která doráží do Evropy. Právě nyní nastává pro EU zkouška ohněm. A v té EU hoří jako papír. Přitom zatím nepodnikla žádný špatný krok a chová se standardně – diskutuje, dohaduje se, přijímá usnesení o společných záměrech.
Avšak to nyní nestačí. V krizi je potřeba přistoupit k rychlé akci. Na tu však unie nemá, připomíná totiž prázdnou žvanírnu. Jak jinak interpretovat výsledek sobotní schůzky německé kancléřky a francouzského prezidenta, kteří se shodli, že nadcházející summit hlavních představitelů eurozóny žádný společný postup nepřinese?
Konkrétní akce jednotlivých zemí jsou pak vedeny principem „bližší košile než kabát“. Národní zájmy a postupy jasně dominují, bez ohledu na zájmy jiných členských států. Dnešní Evropě vládne sobeckost a neakceschopnost. Tolik proklamované „evropské hodnoty“ jsou opravdu jen fikcí.
EU je prázdná žvanírna
Jsou to bohulibá tvrzení, kterými se zaštiťují zastánci evropské integrace: Hranice už nemají v Evropě své místo. Klíčovými hodnotami jsou rovnoprávnost a solidárnost.
