Hejtmanský prů...pad

Pro pana Tošenovského musí být prohra zvlášť hořká, jeho sok - lídr moravskoslezské kandidátky ČSSD Jaroslav Palas je exemplárním případem člověka, který do politiky nepatří. Z ministerstva zemědělství byl vyhozen poté, co se pod jeho patronací uskutečnil jeden z největších realitních tunelů, ve kterém stát přišel o několik miliard.

Předseda strany Paroubek pak tohoto výtečníka vystrnadil i z kandidátky do sněmovny. Přesto, že s Tošenovským prohrál víc než o deset tisíc preferenčních hlasů, povede kraj. Čeho je takový politik zárukou? Jistě pouze toho, že se bude krást, patrně opět ve velkém. 

 Hořce se může cítit i odcházející jihočeský Jan Zahradník, také mu není nic platné, že v preferenčních hlasech sociálnědemokratického soupeře převýšil o 45 procent. Jenže těmito dvěma hejtmany výčet končí. Ostatní „gubernátoři“ dostali, co si zasloužili.

Plzeňský Pavel Rödl má co vysvětlovat, vždyť jej převálcovala v preferenčních hlasech zkrachovalá ministryně zdravotnictví Emmerová, která je schopna řídit maximálně nemocniční oddělení.
 Středočeský Petr Bendl s Davidem Rathem prohrál i v preferenčních hlasech a nezmění na tom nic ani další z jeho „geniálních“ nápadů - uklidit se po prohře do funkce šéfa ODS.

 Podobných výsledků dosáhli i ostatní lídři modrých kandidátek, prohráli v preferencích, většinou dost výrazně. Voliči opravdu chtěli změnu, a to jednoznačně i na místech těch hejtmanů, kteří svou oblibu nepocítili ani v preferenčních hlasech - jinak řečeno, nebyli s nimi spokojeni samotní voliči ODS, protože jinak by je dokázali podpořit (viz Tošenovský a Zahradník).

 Změnu ale těžko postřehnou voliči třeba v Ústeckém kraji, kde ČSSD již spoluvládla; pro Jaroslava Foldynu bude hodně těžké předstírat, že se úplně změnil. Na to, zda si kraje pomohly s Haškem, Rathem či Martínkem, je brzy. V jiných případech není na místě čekat zlepšení.