Můžeme Kaplickému jen poděkovat, že svým odmítnutím upoutal pozornost na absurdní instituci, jíž státní ceny za umění jsou. Stát se v roli uměleckého kritika v minulosti nikdy neosvědčil. Tím, komu cenu dá, i komu cenu nedá, umění nevyhnutelně politizuje. Cenu dostávají jen ti krotcí, a pokud se stát pokusí demonstrovat, že to tak není, skončí to trapasem jako v případě Kaplického.
Takové jsou aspoň teoretické představy vzniklé v dobách, kdy sami umělci ještě věřili, že mají ve společnosti nějakou nezastupitelnou roli. Dnes ale nepohrdnou penězi či zviditelněním, ať přicházejí odkudkoli. A stát si je rád kupuje cenami a vyznamenáními; vyjde to levněji než posílit grantový systém. To, že Kaplický je první umělec, který cenu odmítl, je velká ostuda.
Náš velký krajan se dočká ocenění jinde: jeho obchodní dům v Selfridges v Birminghamu právě zvítězil v anketě o nejošklivější budovu v Británii.
Takové jsou aspoň teoretické představy vzniklé v dobách, kdy sami umělci ještě věřili, že mají ve společnosti nějakou nezastupitelnou roli. Dnes ale nepohrdnou penězi či zviditelněním, ať přicházejí odkudkoli. A stát si je rád kupuje cenami a vyznamenáními; vyjde to levněji než posílit grantový systém. To, že Kaplický je první umělec, který cenu odmítl, je velká ostuda.
Náš velký krajan se dočká ocenění jinde: jeho obchodní dům v Selfridges v Birminghamu právě zvítězil v anketě o nejošklivější budovu v Británii.
