V roce 2008 je rasismus živý a vesele kope, tak nějak podobně americky by to měl vyjádřit každý správný bojovník za rovnoprávnost v tomto světě. Za nejlepší důkaz mu poslouží právě ukončené volby amerického prezidenta. Přívrženci Baracka Husseina Obamy jsou radostí bez sebe (a jeho oponenti naopak), mimo jiné proto, že do nejvyšší funkce v Americe se dostal poprvé černoch. Jak smutné tvrdit něco takového, co není pravda. Proč je přijatelné, aby bílí a černí občané zcela s klidem prohlásili každého člověka, který je napůl bílý za černého, a ani se přitom nezačervenali? Proč to tak musí být? Oč lepší je svět nezkažených malých předškoláků, kteří v mateřských školkách nevnímají rasu svých kolegů a kolegyň, protože ji nevidí. Všímají si toho, je-li ten člověk hodný, nebo zlý, půjčuje či nepůjčuje hračky. Na takový svět dospělých se zatím můžeme jenom těšit.