Jestliže u nás rakouské excesy typu p. Fritzla poskytly záminku k radostně černým vtipům, pak Rakušané se minulý týden péčí veřejnoprávní televize ochotně ujistili o tom, že za jejich severní hranicí panují balkánské poměry. Zjevně si na tom vzájemném dívání se na sebe skrz prsty dáváme záležet.
Politicky provokativní fikce, jako třeba film BBC o zavraždění prezidenta Bushe, se poslední dobou dostávají do obliby. Je to ideální žánr pro veřejnoprávní televizi: dráždivé téma na úrovni politické pornografie lze snadno vydávat za záslužné upozornění na závažné problémy. Tak i funkcionář ORF ujišťuje, že nechtěli vytvářet souvislost mezi vymyšleným příběhem a skutečností, ale zároveň se obhajuje, že divák musel uvěřit, že v Dukovanech mohlo dojít k nehodě.
Byl ale na místě prezidentský telefonát? Spíš jen dodal celé věci větší význam, než má, a rakouskou televizi utvrdil v pocitu vlastní důležitosti. Dopis českého velvyslance řediteli ORF by asi představoval přiměřenější úroveň pro reakci.
Skrz prsty
Je zajímavé, že v moderní prostupné, komunikačně propojené a integrující se Evropě pocit cizosti neubývá zdaleka rovnoměrně. Vpřípadě Rakouska se někdy dokonce zdá, jako by všechny euroregiony a schengeny pocit vzájemné odlišnosti pokud možno posilovaly.
