Potenciálních evropských ústav světem koluje možná víc než podvodníků v české politice, její návrhy chrlili a chrlí politici už sto let - jenže ji alespoň napsali.
Odhlédněme od skutečnosti, že „Bémova“ euroústava svými parametry vykazuje nápadnou podobnost s představami Klausova oblíbence Declana Ganleyho, a všimněme si, že takový „lehký“ úkol jako likvidaci Lisabonu a prosazení alternativního dokumentu by měla mít na triku Topolánkova vláda.
To může být pěkné vodítko pro představu, jak chce pan Bém vést ODS. Mělo by se udělat to a to. Poradit, jak cíle dosáhnout, případně přiložit ruku k dílu, je pod úroveň pana místopředsedy.
Dejme tomu, že máme prvního místopředsedu ODS moc rádi, připouštíme, že Lisabonská smlouva se nám nelíbí, a vůbec se nechceme šťourat v „podružných technikáliích“, jak přesvědčit Evropskou unii.
Stejně nám ale musí vrtat hlavou, proč pan Bém s nápadem přišel až včera. Vždyť v listopadu 2007 schválil kongres ODS návrh výkonné rady (jejímž je Bém členem), ve kterém se konstatuje, že Lisabonskou smlouvu ODS vetovat nemůže, protože pro takový čin nemá mandát a ohrozila by také existenci vlády a Česko by vehnala do mezinárodní izolace.
Revokoval-li pro sebe Pavel Bém toto usnesení stranického kongresu, mohl alespoň naznačit, co jej k tomu vedlo (nebo kdo). Nic takového jsme však neslyšeli.
Náhlý zápal nevole vůči Lisabonské smlouvě připomíná jiný veletoč pana Béma, a sice odmítnutí novostavby Národní knihovny na Letné.
Podporovatel Kaplického návrhu se proměnil v principiálního kritika stavby nedlouho poté, co prezident Klaus vyjádřil své znechucení stavbou.
Pavel Bém má smůlu, Lisabonská smlouva je aktuálním terčem číslo jedna pro hlavu státu, jen stěží se proto bude bránit nařčením, že je pouhým vykonavatelem vůle Hradu.
K čemu je straně odvozený předseda? Na tohle by stačila telefonní linka z Hradu a spolehlivý sekretář, třeba Ladislav Jakl.
Odhlédněme od skutečnosti, že „Bémova“ euroústava svými parametry vykazuje nápadnou podobnost s představami Klausova oblíbence Declana Ganleyho, a všimněme si, že takový „lehký“ úkol jako likvidaci Lisabonu a prosazení alternativního dokumentu by měla mít na triku Topolánkova vláda.
To může být pěkné vodítko pro představu, jak chce pan Bém vést ODS. Mělo by se udělat to a to. Poradit, jak cíle dosáhnout, případně přiložit ruku k dílu, je pod úroveň pana místopředsedy.
Dejme tomu, že máme prvního místopředsedu ODS moc rádi, připouštíme, že Lisabonská smlouva se nám nelíbí, a vůbec se nechceme šťourat v „podružných technikáliích“, jak přesvědčit Evropskou unii.
Stejně nám ale musí vrtat hlavou, proč pan Bém s nápadem přišel až včera. Vždyť v listopadu 2007 schválil kongres ODS návrh výkonné rady (jejímž je Bém členem), ve kterém se konstatuje, že Lisabonskou smlouvu ODS vetovat nemůže, protože pro takový čin nemá mandát a ohrozila by také existenci vlády a Česko by vehnala do mezinárodní izolace.
Revokoval-li pro sebe Pavel Bém toto usnesení stranického kongresu, mohl alespoň naznačit, co jej k tomu vedlo (nebo kdo). Nic takového jsme však neslyšeli.
Náhlý zápal nevole vůči Lisabonské smlouvě připomíná jiný veletoč pana Béma, a sice odmítnutí novostavby Národní knihovny na Letné.
Podporovatel Kaplického návrhu se proměnil v principiálního kritika stavby nedlouho poté, co prezident Klaus vyjádřil své znechucení stavbou.
Pavel Bém má smůlu, Lisabonská smlouva je aktuálním terčem číslo jedna pro hlavu státu, jen stěží se proto bude bránit nařčením, že je pouhým vykonavatelem vůle Hradu.
K čemu je straně odvozený předseda? Na tohle by stačila telefonní linka z Hradu a spolehlivý sekretář, třeba Ladislav Jakl.
