V článku „Povolání plná výhod“ (LN 14. 11. 2008) píše doslova toto:
Věta první: „Věděli jste, že učitel má za každou jednu hodinu zaplacenou druhou hodinu přípravy?“ Nepravdivé tvrzení. Plný úvazek na ZŠ je 22 vyučovacích hodin, pracovní doba je 40 hodin. 22 x 2 není 40 a učitelé mají i jiné povinnosti než učení a přípravu. Vyučovací hodina sice trvá 45 minut, ale po ní následuje např. přesun na jiné pracoviště nebo hygienická přestávka. Ty se do pracovní doby započítávají i v jiných profesích.
Věta druhá: „Pokud tedy za den odučí stejnou látku ve třech třídách má zaplacené dvě hodiny volna.“ (Pozn.: Chyba v interpunkci – chybějící čárka za slovem „třídách“ – je ponechána dle originálu.)
Nepravdivé tvrzení. Pan redaktor Švihel se zřejmě vůbec neobtěžoval zjistit, co znamená pojem „nepřímá vyučovací povinnost“. Jde nejen o přípravu na vyučování a opravy písemných prací a úkolů, ale také o účast na poradách, schůzkách s rodiči, stále rostoucí administrativu a dozor v prostorách školy. Rozhodně tedy ne „volno“.
Věta třetí: „Přidejme prázdniny a volna, k tomu čtrnáct dní na studium...“. Polopravda. Ne vždy, když mají děti prázdniny, mají učitelé volno. Pedagogický pracovník má 40 dní dovolené, což na všechny prázdniny jednoznačně nestačí. Po vyčerpání doby 40 dní může ředitel školy nařídit učitelům docházku do zaměstnání. Rovněž 15 dní na vzdělávání učitelé neproleží. Mohou se účastnit školení, často také zpracovávají různé vzdělávací programy.
„…a nezapomeňte přičíst, že účast na výletech a projekcích pro studenty je pro učitele bezplatná.“ Drzost nebo naprosté ignorantství. Organizace výletu pro žáky představuje pro učitele značné množství práce navíc. Podstupuje bezpečnostní rizika podstatně vyšší než při běžné školní práci (zranění dětí atd.). Po celou dobu za děti plně zodpovídá, často sám. Pak teoreticky nemá nárok ani na minutu odpočinku. Požadavky na jeho pozornost jsou vysoké. V případě výletu překračujícího pracovní dobu vykonává zpravidla „přesčasovou“ práci zdarma. Organizace a dozor na výletech jsou tedy mezi učiteli nepříliš populární. Považuje-li pan redaktor Švihel toto vše za výhodu, rád jej uvítám v červnu 2009 jako dozor na vícedenním výletě za podmínek stejných jako má učitel.
Věta čtvrtá: „Učitelé jsou od svých žáků doživotně zásobeni hygienickými potřebami a učitelky čokoládou ku příležitosti Vánoc a vysvědčení.“ Třetí nepravda, byť mohla být myšlena jako nadsázka. Mínil-li však pan redaktor tuto větu vážně, musím Vám sdělit, že mé hygienické nároky jsou poněkud vyšší. K Vánocům pak učitelé dárky zpravidla nedostávají nebo jen symbolické.
Věta pátá a šestá neobsahují žádné informace.
Odstavec týkající se školství je tvořen šesti větami. V těchto šesti větách (83 slov včetně spojek a předložek) se pan redaktor Švihel dopustil tří lží a jedné ukázky příkladné arogance. Tím dle mého soudu jednoznačně porušil zásady novinářské etiky. Na základě neověřených či smyšlených informací pak soudí práci jiných.
Článek „Povolání plná výhod“ považuji v části „Učitelé“ za zcela neprofesionální nebo v horším případě za vědomě lživý. Jako šéfredaktor nesete za úroveň Vašeho listu plnou zodpovědnost. Předpokládám tedy Vaši adekvátní redakci, přičemž za adekvátní rozhodně nepovažuji soukromou omluvu dopisem nebo tvrzení, že „šlo o novinářskou nadsázku a redaktor chtěl vzbudit diskuzi.“