Vypadá to, že kdo se neetabloval na politickém trhu v první polovině devadesátých let, už nemá šanci. Leda že by mu pomohl nějaký velký otřes. A lidí, pro které je takovým otřesem evropská integrace, u nás není dost.
Navíc, jací by to byli lidé? Zatímco mezi aktivními provozovateli euroskepse převažují intelektuálové odkojení anglosaským liberalismem či konzervatismem, názory široké veřejnosti vypadají jinak: nejvíce proevropští jsou voliči ODS, nejvíc se Bruselu bojí komunisti. Tomuto paradoxu, který odolává času, by nová strana musela přizpůsobit fazónu. Její ideologií by tedy byla národnější, levicovější poloha klausismu. Kolik lidí by se vzdalo možnosti volit levicové či pravicové programy jen kvůli tomu, aby šli za Klausem?
Dost na to, aby to nadlouho zaměstnalo a rozhádalo ODS, která zatím euroskeptické hlasy dokázala integrovat. Ale ne dost na to, aby Klaus zaujal úplně novou roli na naší i evropské scéně. Tam by se navíc skoro na ničem s nikým nedohodl. Je v povaze euroskepse, že má v každé zemi svou vlastní podobu. Lidi, kteří se berou za právo zůstat různí, logicky nebaví být stejní. Byla by to klasická protestní strana postavená na jednom tématu a jednom vůdci.
Hlava státu by přijala zvláštní roli - nejvyšší rebel země. Byl by to další posun v chápání ústavní role prezidenta: poté co Klausův poradce Jakl nedávno naznačil, že Klaus je prezidentem jen těch, kdo ho volili, by hlava státu vytáhla do stranické politiky. Taky z hlediska stranické loajality, konzervativci tradičně ceněné, je to neslýchaný krok - umí si někdo představit, že by Margaret Thatcherová po sesazení z premiérského úřadu založila novou stranu? Klaus musí být opravdu hodně rozmrzelý, že poslední roky nic nejde podle jeho představ.
Navíc, jací by to byli lidé? Zatímco mezi aktivními provozovateli euroskepse převažují intelektuálové odkojení anglosaským liberalismem či konzervatismem, názory široké veřejnosti vypadají jinak: nejvíce proevropští jsou voliči ODS, nejvíc se Bruselu bojí komunisti. Tomuto paradoxu, který odolává času, by nová strana musela přizpůsobit fazónu. Její ideologií by tedy byla národnější, levicovější poloha klausismu. Kolik lidí by se vzdalo možnosti volit levicové či pravicové programy jen kvůli tomu, aby šli za Klausem?
Dost na to, aby to nadlouho zaměstnalo a rozhádalo ODS, která zatím euroskeptické hlasy dokázala integrovat. Ale ne dost na to, aby Klaus zaujal úplně novou roli na naší i evropské scéně. Tam by se navíc skoro na ničem s nikým nedohodl. Je v povaze euroskepse, že má v každé zemi svou vlastní podobu. Lidi, kteří se berou za právo zůstat různí, logicky nebaví být stejní. Byla by to klasická protestní strana postavená na jednom tématu a jednom vůdci.
Hlava státu by přijala zvláštní roli - nejvyšší rebel země. Byl by to další posun v chápání ústavní role prezidenta: poté co Klausův poradce Jakl nedávno naznačil, že Klaus je prezidentem jen těch, kdo ho volili, by hlava státu vytáhla do stranické politiky. Taky z hlediska stranické loajality, konzervativci tradičně ceněné, je to neslýchaný krok - umí si někdo představit, že by Margaret Thatcherová po sesazení z premiérského úřadu založila novou stranu? Klaus musí být opravdu hodně rozmrzelý, že poslední roky nic nejde podle jeho představ.
