Na rozdíl od těch, kteří se uměle rozčilují nad obsahem zveřejněného rozhovoru mezi prezidentem Sarkozym a premiérem Topolánkem, já tento rozhovor považuji za normální a velmi autentický. Dikce zcela odpovídá stylu obou politiků. A jen velcí naivkové mohou věřit tomu, že se státníci vyjadřují v rozhovorech „mezi čtyřma očima“ stejně škrobeně jako na tiskové konferenci po nich. Skandál je někde úplně jinde. Je v úniku informací, přesněji řečeno ve vynesení důvěrných informací konkrétními osobami na veřejnost. Vynesl-li (či prodal-li ?) zápis důvěrného rozhovoru nějaký diplomat, neměl by být diplomatem už večer v den uveřejnění. Porušil totiž nejdůležitější pravidlo diplomacie – pravidlo mlčenlivosti. Debakl pro Českou republiku spočívá spíše ve skutečnosti, že se svět opět poučil : představitelům České republiky je lépe se s ničím nesvěřovat. Od vojenských informací NATO až po rozhovory prezidentů a premiérů – Češi ještě za tepla vyslepičí úplně všechno!